České pojetí spravedlnosti.
Obrázek použit cs.wikipedia.org upraven quakem
Splnily se naše očekávání z roku 89, dorostla generace lidí, která hájí právo a demokracii a dokáže je povýšit nad své zájmy?
Občanský zákoník
Jako krásný příklad toho, v jakém stavu byla a je česká justice, byly okolnosti přijímání tohoto, pro občana nejdůležitějšího kodexu..
Občanský zákoník byl nejdůležitějším pilířem socialistického zřízení, jehož chápání občana s pojetím soukromého práva ve svobodné moderní společnosti byl v naprostém rozporu.
Jak trvala dlouho jeho změna?
Jak tato probíhalo?
Přes dvacet let trvala snaha o jeho změnu, přestože celou dobu toto mohla odborná veřejnost(tedy absolventi práva)připomínkovat a podílet se na jeho vzniku a úpravách, teprve těsně před jeho přijetím začali volat, že nový kodex je absolutně nepřijatelný a tesknili po starých socialistických pořádcích a byli ochotni i tento kodex bojkotovat!
Misto připomínek, diskuze, věcné výměny názoru a hledání cesty, nic a pak obhajoba starých pořádků na které byli zvyklí!
A neustálé odkládání a žádosti o odklad!
Zatímco soukromý sektor si musel přivyknout na hektické tempo nejen v ekonomice, ale i v právním prostředí, kdy změna střídala změnu, někdy ohlášena změna se ani nekonala, či byla přijatá jiná, v naprostém rozporu s očekávanou, justice vedle toho s přístupem ke změnám a jejich ochotou cokoliv měnit, se dá označit slovy krajně nepřízpusobivá.
Jediné, co dokázali měnit a co je zajímalo, byla jejich výše odměn, které drtily společnost i v dobách, kdy přišly recese a krize.
Insolvence a vyrovnání
V klasické ekonomii se říká, že insolvence, či bankrot je součástí běžného ekonomického života či dokonce cyklu a měl by proběhnout co nejrychleji a nejefektivněji.
Aby to co zbylo po zaniklém subjektu, bylo co nejrychleji rozděleno věřitelům, peníze nebyly dlouho vázány a mohly být uvolněny zpět do ekonomiky.
Ačkoliv je tento proces bolestivý pro všechny zúčastněné, musí být proveden co nejrychleji.
Jak probíhá v Česku?
Nejzářnějším příkladem je kauza H System.
Místo rychlé likvidace, kdy je zapotřebí lidí, kteří mají odvahu rozhodnout a jednat, pomalé umírání, až na poplatcích a po umělém prodlužování nezbyde nic co by se ještě dalo přerozdělit.
Kdo je vítěz?
Sice nakonec stát uznal chybu, tedy že není schopen zajistit vymahatelnost práva, ale chabé odškodnění se týká jen těch, co se nenechali odradit a šli do více než dvacetiletého sporu.
Ruku na srdce, kdo je ochoten jít do tak dlouhého sporu, který mu dokonale změní a ovlivní život, v právním systému, který garantuje jedinou předvídatelnost, tedy že je absolutně nepředvídatelný, kde se bude potkávat s těmi největšími gaunery naší země, kteří si hrají na spravedlnost?
Kdy za každou chybu člověka, který absolvoval pochybný rudý supermarket, musíte platit znovu a znovu?
Není lepší si říct, pohrdám těmi individui a radši za tu dobu udělám další peníze a budu si dávat pozor, abych se s tou pochybnou cháskou setkával pokud možno co nejméně?
Kauza H Systém je přitom jen vrchol ledovce.
Insolvenční systém je v Česku naprosto špatný, je ovlivněn ne zájmy společnosti, tedy tím, aby peníze které zbyly, byly rychle a efektivně vráceny zpět věřitelům, tedy do společnosti, pokud došlo k trestnému činu, viníci rychle potrestáni nebo pokud ne, aby se mohli dlužníci okamžitě zapojit zpět do společnosti.
Jaký je rozdíl mezi českým insolvenčním právem a tím západním!
Potíž je, že ti, co píší zákony, nemají dostatek zkušeností, znalostí, které by získali na kvalitních školách, trpí absolutní absencí kladných vzorů, nejsou schopni naslouchat, čerpat z praxe a napsat kvalitní zákon bez toho, aby se nemusel několikrát novelizovat, někdy dokonce i před nabytím platnosti.
Zákony připravují úředníci, kteří prošli pochybnými rudými supermarkety, na jejichž konci u pokladny získali titul a troufám si říct, že Západočeská univerzita v Plzni byla jen pověstnou špičkou ledovce a plzeňské právo doplatilo jen na to, že se specializovalo na exponované lidi a v určitý moment možná někdo z nich někde někomu začal vadit.
Ten problém nevznikl v době kdy se objevil na stránkách velkých novin, ale již předtím a byl dokonale zmapován již dříve, třeba díky lidem kteří tento institut absolvovali již dříve, jako byl Stanislav Gros(stačí brouzdat archivem Respektu).
A i řešení dokonale zapadlo do českého svérázu řešení problémů, který je daný mizernou úrovní právnických rudých supermarketů.
A jak by se měly řešit?
Vzpomínám na svého profesora práva(samozřejmě mimo tuto pochybnou realitu), který nové kapitoly otevíral vždy nějakým konkrétním případem pro lepší pochopení.
A jednou na začátku hodiny, se nás zeptal na v podstatě podobný případ jako se udál na plzeňských právech a otázka zněla, jak bychom ho řešili.
Nápadů bylo hodně, včetně odebírání titulu.
A nakonec začal vysvětlovat.
Odebrat titul nejde, protože to by zpochybnilo celý systém, a kdokoliv a kdykoliv by mohl z jakéhokoliv důvodu přijít a znovu je zpochybnit. Je to pandořina skříňka.
Ale co se musí udělat, velmi důrazně a rychle, potrestat viníky. Ty co to umožnili, aby se to již nemohlo opakovat.
Co se stalo víme. Úplně se zapomnělo na viníky, podle mého názoru nikdo na to nepoukazoval, že by měli být potrestání, protože to je ona pandořina skříňka, ze které všichni z ostatních univerzitních supermarketů mají strach.
Tedy že by se příště, při takovém odhalení, mohlo jít automaticky po těch, co to umožnili.
A trapný pokus o postihnutí viníků přišel až tehdy, když již celá aféra byla promlčena.
Logicky, pro normálního člověka, ne pro právníka, měli být postaveni před soud, odsouzeni, vykopnuti z komor a ať jsou výstrahou pro ty, co by chtěli dehonestovat takovýmto způsobem vzdělávací proces, znehodnotit jak investici společnosti tak i investici poctivých studentů.
Místo toho nastalo zjišťování toho, především pro odvedení pozornosti od skutečného problému, tedy že za tím stojí konkrétní osoby, kdo neabsolvoval řádně studium a na základě pofidérně zdůvodněného časového data mu byl odebrán titul, nebo uboze žadoněno aby jej vrátil.
A na co už nikdo nebral ohled, na morální úroveň žáků, co tyto instituty prošli tím klasickým způsobem, tedy že se dřeli a učili a strávili spoustu bezesných nocí.
Bohužel, zůstává otázka, přestože tito lidé prošli tímto institutem naprosto čestně, museli vědět, co se na jejich univerzitě děje(podle mě to věděli i jinde).
A přesto mlčeli, protože měli strach, nechtěli riskovat budoucnost a nechtěli jít proti autoritám na univerzitě.
Co udělají, až jednou budou v roli státních zástupců, soudců, státních zástupců či státních úředníků a budou konfrontováni se situací, kdy postavit se na tu správnou stranu, tedy stranu práva ohrozí jejich kariérní budoucnost, příjmy rodin, jejich existenci či blizkých?
Myslím že už to víme podle toho jak se zachovali tehdy!
A pokud již sami otevřeli onu pandořinu skřínku a začali řešit, kdo absolvoval za těch správných podmínek tyto supermarkety/univerzity, pojďme to prověřit řádně!
Byli v minulosti ti, co dnes učí, přijati řádným a přehleným způsobem, tak jak by se čekalo u takovéhoto institutu?
Nebyli protěžováni podle toho jaký měli původ, že se neozývali, že mlčeli?
Pokud takový člověk učí na vysoké škole, je možné takovéto studium považovat za dostatečně kvalifikované, aby poté onen člověk mohl zastávat funkce v české justici?
Že někdo stanovil nějaký časový limit?
Kdo to byl?
Někdo kdo celý život jedná jak od něho očekávají zákulisní hráči a ne svědomí a morálka?
Proč takovéto rozhodnutí respektovat a proč se od něj neodvrátit?
Není toto příležitost o nápravu ve společnosti, zbavit se jednou pro vždy těchto morálně padlých lidí, i těch, co z našich nadějí, tedy našich synů i dcer toto udělali, zrušit tyto rudé supermarkety a místo nich, s pomocí zkušených, morálně silných kolegů ze západu postavit novou, lepší justici?
Stejně jako před třiceti lety se toto odehrálo i při přechodu z centrálně řízeného hospodářství vlastněného státem na soukromý sektor v Česku?
Přestat doufat, že to co nefunguje, začne zázrakem a samo fungovat jak má a pustit do té nejdůležitější reformy?
Protože zatímco v Česku máme přísloví „naděje umírá poslední“, jinde mají daleko pragmatičtější, a vzhledem k tomu, jaký má justice vliv na chod ekonomiky a na každého z nás daleko přiléhavější „kdo žije v naději, umírá s holou prdelí“.