České pojetí spravedlnosti.
Obrázek použit a upraven z cs.wikipedia.org upraven quakem podléhá GNU Free Documentation License,
Jak se naplnily očekávání z roku 89, že jednou doroste generace lidí, která bude hájit právo a demokracii a dokáže je povýšit nad své zájmy? Přišla již ta doba?
Kauza Nečesaný.
Typická ukázka české „spravedlnosti“.
Obviněn a odsouzen na základě nepřímých důkazu a „nezpochybnitelné“ rekogniskace.
Co jsou tito lidé zač, kteří zastupují spravedlnost a rozhodují a ovlivňují naše životy, jaké je jejich vzdělání a morální úroveň se dá odvodit i od prohlášení soudce nejvyššího soudu ve kterém praví, cituji: „Důkazy shromážděné v této kauze, by v jiných případech bohatě stačily k uznání viny obžalovaného,“
V jaké kvalitě tyto důkazy jsou shromažďovány svědčí průběh rekogniskace, na který upozornil spolek Šalamoun.
Důvod proč tam sedí státní zástupce i soudce je ten, aby v případě nějakých nesrovnalostí akci zastavili, třeba v případě přílišné horlivosti vyšetřovatele.
Vidíme vysmáteho soudce i zástupce, kteří mají výjezd, možná celý den mimo kancelář, už se těší na oběd, patrně jediná věc co je zajímá a nechají ještě otřesenou a evidentně zmatenou svědkyni rozpoznávat pachatele, přičemž vyšetřovatel neustále nenápadně ukazuje na viníka, který „vyhrál“ v justiční loterii.
Vyšetřovatel, soudce, státní zástupce.
Každý z nich může v určitý moment selhat, proto tyto funkce nemůže vykonávat jeden člověk.
Pokud by ti lidé byli morálně silní, měli okamžitě přerušit výslech a říct, že budou pokračovat až bude paní ve lepším stavu.
Zaráží, že jen vysmátě pokukovali, skoro si říkám, kdyby to vyšetřovatel neukončil a zvolil tvrdší metodu výslechu, že by tam seděli dál a usmívali se, s vidinou toho, že mají volný den, zajdou si na oběd, možná ještě budou mít proplacené stravování!
Našli si vhodného člověka, který podle jejich názoru nebyl schopen se bránit a toho předhodili „spravedlnosti“.
A jak říká soudce vrchního soudu, “normálně by tyto pofidérní důkazy stačily”.
Co se stalo?
Nemůžu se zbavit dojmu, že se stalo to, že obviněný měl za otce exponovaného tatínka a ten věděl kam zajít, s kým při golfu promluvit a měl dost peněz na právníky, kteří to umí ještě lépe(mají ještě lepší klientelistické vazby).
Pokud by do takového síta padl kdokoliv z nás, jen bychom vzbuzovali škodolibé posměšky tvrzením že jsme nevinní.
Podobné otázky začíná vzbuzovat případ Kramný, kde to šlo tak daleko, aby se náhodou již případ nemohl obnovit, nebo nebylo pochyb o důkazech, byly všechny pro jistotu zničeny!
https://pericevic.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=678006
Ze života
Jak se tak stává, čas od času se člověk i když nerad musí vydat k soudu.
Do té doby zvěsti, které slýchá jsou jen zvěsti z oblasti pohádek a nevěnuje jim pozornost, či se jim zasměje.
A tak jsem získal vlastní zkušenost jak funguje pojetí právního státu v Česku.
Na záčátek řeknu, že před soudní síní jsem se nakonec dohodl se stranou sporu, takže všechno pro mě dopadlo dobře, ale z jednání celého zařízení mám dodnes pachuť v puse, změnilo můj pohled na jistici a přišel jsem o poslední iluze o právním státu a o tom že zločinci, korupčníci a kolaboranti mohou vychovat morálně silné jedince kteří napraví situaci v české justici.
Ale k věci.
Když jdete k soudu, je dobré se seznámit s materiály a nahlédnout do spisu.
Jak prohlásil Nejvyšší soud, je vhodné si schůzku a předání domluvit dopředu, z logických důvodů.
Zrovna se s nimi může seznamovat někdo jiný, nebo nemusí být z různých důvodů v budově.
Napsal jsem datovou zprávu, že žádám zpřístupnění spisu, a ať mi potvrdí, kdy můžu přijít nahlédnout do dokumentu.
Čekám týden, dva, tři, měsíce a najednou přijde obsílka k soudu s termínem a odpověď na datovou zprávu nikde.
Pro jistotu kontroluji doručenku, doručeno.
Takže vydávám se k soudu(okresní soud v Ostravě) o den dříve, musel jsem překonat přece jen značnou vzdálenost a začínám zjištovat, co se stalo s mou zprávou.
Z podatelny mě poslali na přepážku kam přeposlali i onu zprávu a začal jsem to řešit.
Byla tam neurvalá úřednice, která tvrdila, že vůbec na žádné datové zprávy nemusí odpovídat a že na to neodpoví, mám se dostavit a domluvit si to.
Navíc, jak jsem zjistil později, mé obavy, že by některé věci, co jsem si vyžádal, nebyly okomažitě k dispozici se potvrdily, protože se nacházely v archívu.
A že na vydání dokumentů je pozdě, protože den před soudem s tím soudce nebude souhlasit.
Což potvrdila i telefonátem a následující den mi to i soudce zopakoval osobně v rámci jednání, že spis nedá den před jednáním z ruky a to, že zaměstnanci soudu nerespektují žádná pravidla je přece logicky jen můj problém.
Ještě jsem se pokusil dostat z úřednice potvrzení, že mi na datovku nemusí odpovídat, které mi odmítla vystavit a jak jsem později zjistil, brala to jako neurvalý útok na svou osobu .
Takže co teď?
Jeden z dalších kroků je stížnost u předsedy soudu.
Ten najednou tvrdil, že sice daná úřednice neodpověděla na zprávu, že ji tam měla založenou a že nedokázala říct proč, ale že je velmi kvalitní, v podstatě nejlepší co mají na soudu a vždy řádně plnila své úkoly(podobná věc se mi stala u toho samého soudu před léty ještě s ověřeným podpisem, tam jsem měl trpělivost dotáhnout to až ke Krajskému soudu, který mi dal za pravdu a to vrátil to tomuto soudu, ale poté se okresní soud, ke kterému záležitost byla vrácena, odmítl věcí zabývat, protože mlýny mlely tak dlouho až se to promlčelo).
A jako bonus mě předseda soudu, Mgr. Roman Pokorný, obvinil z neurvalého jednání k oné úřednici.
Celé schéma vykonstruované těmi lidmi mi připomínalo obhajobu jedné “smažky”, kterou jsem kdysi viděl v jednom supermarketu.
Stáli jsme ve frontě a před námi pochybné individuum, kterému se rýsoval pod bundou obdélník, který byl větší než jeho tělo.
Všichni jsme na něj fascinovaně civěli, včetně pokladní, která někam zavolala a už stála ochranka z druhé strany pokladny.
Jakmile zaplatil dvě mrkve, šel dál a tam ho vzala ochranka, která mu řekla ať ukáže co má pod bundou.
Nacož ten člověk začal tvrdit, že plazmovou televizi, kterou má pod bundou, zapomněl zaplatit, protože paní pokladní na něj byla neurvalá a fronta stresující.
Inteligenční schopnost předsedy soudu, který na toto přistoupil, i když já osobně si myslím, že tuto celou “strategii” vymyslel, je někde na úrovni toho člověka s bundou narvanou plazmovkou, ale s tím, že bohužel ti, co na něj mají dohlížet, jsou na tom kolikrát hůř.
Navíc celý způsob volby předsedy soudu garantuje, že právě takovíto lidé se dostanou do čela soudu, protože více záleží na kontaktech než na morální síle a zkušenostech.
Přesně tohle je důvod proč používám datovou schránku.
Minimalizovat osobní kontakt s různými pofidérními existencemi, které se nějakým způsobem dostaly ke kulatému razítku a moci úřední.
Odhaduji, že to naprosté dno, lidský odpad, je tak okolo 5% na úřadech,možná méně, ale bohužel jsou všude vidět a kazí jméno poctivým úředníkům a ničí jejich práci.
Co mě ještě překvapilo, že najednou úřednice prohlásila a předseda soudu jí uvěřil bez dalšího zjišťování, že mi tyto dokumenty chtěla poskytnout, ale že jsem neměl zájem.
Takže neuvěřitelná logika, jedu den předem stovky kilometrů, zařizuji si nocleh abych mohl druhý den k soudu, a poté si odmítnu vyzdvihnout dokumenty do kterých chci nahlédnout?
Nemůžu se zbavit dojmu, že úřednice, která na mě nepůsobila nejchytřeji, tuto geniální myšlenku nevymyslela sama, ale že ji zpracoval a zdokonalil předseda ostravského okresního soudu Mgr Pokorný.
Protože jsou další kontrolní mechanizmy, tak jsem se je do toho taky pokusil zapojit.
Napsal jsem ombudsmanovi, ten odpověděl, že soud je nezávislý a tak jim do jejich počínání nemohou mluvit a z ministerstvo spravedlnosti odpověděli, že vše o mě ví, a již nebudou na mé stížnosti reagovat.
Více méně tedy, že nezávislost soudu je o tom, že záleží na nich, koho nechají nahlédnout do spisu a pro ministerstvo jsem jen člověk druhé kategorie a na právo na spravedlivý proces, jakož i další práva garantovaná mi Ústavou podle těchto superlidí nemám nárok.
Shrnuto podtrženo.
Zatímco normální člověk by neodpověděl na dopis z úřadu a do několika měsíců by byl z něho bezdomovec s několika exekucemi na krku, domem prodaným pod cenou, jak vidno, soudy vůbec komunikovat nemusí a není žádná páka jak je donutit a nemusí žádná pravidla respektovat a jsou nad nimi.
Možná najmout si právníka, který by ten nejjednodušší úkon, jako zpřístupnění spisu zvládl během několika hodin tvrdé práce, kterou bych samozřejmě musel zaplatit.
A jak to již bývá, kde jsou problémy, hromadí se ve velkých kupách a pokud management řeší tímto způsobem záležitosti, výsledek je jasný a protkne celou instituci.
A jen na to doplatí normální lidi, protože mezi vymahatelností práva a úspěchem ekonomiky je přímá úměra, byť to může být na lokální úrovni, jako v tomto případě na úrovni Moravskoslezského kraje.
Mé další pozorování toho co se děje u toho soudu mě dostalo do kolen.
Po skončení jednání k soudci Pavlicovi vnikla třetí strana sporu, něco s ním následujících deset minut něco dojednávala.
Celé to působilo, že se jedná o běžnou záležitost a abych řekl pravdu, nebyl jsem si v ten moment jistý, nakolik se náš systém liší od toho západního, kde se soudce nesmí potajmu scházet se stranami sporu, přijímat od nich různé výhody, byť by jejich vzájemná domluva urychlila celý spor.
Tedy že si ona socha justice odkryje jedno oko a mrkne kdo ji na váhu toho hodí víc, aby se převážila.
A nebýt toho, že jsem si toho všiml a poté na to i upozornil, celé toto setkání by úspěšně utajili.
Navíc tito dva, jak jsem později zjistil, se vydali a vytvořili jakýsi znalecký posudek, jehož úroveň bych označil bez jakýchkoliv pochybností za útok na veřejné finance.
(náklady na službu se vypočítají ze všech souvisejících nákladů, mzdy, doprava a pod. krásně definováno zde https://is.mendelu.cz/eknihovna/opory/zobraz_cast.pl?cast=54548;lang=cz )
Skoro jsem si říkal, pokud na znalecký posudek na Justiční ulici v Ostravě stačí znalost problematiky na úrovni cestujícího ve vlaku, kterému se mihne obraz kolem očí v pádícím expresu a on se tváří, že mu rozumí a je schopen detailně popsat situaci, příčiny a okolnosti, že se příhlásím do služeb ostravské justice jako univerzální expert na všechno a vydělám balík peněz,
Snadno a rychle!
Ale nakonec mi svědomí nedalo a přihlášku neposlal.
A co na to předseda soudu? Odpověď byla podobná jako předtím.
Vzory v české justici.
To co české právo, potažmo celá česká justice postrádá, jsou pozitivní vzory.
Západní kolegové našich soudců, státních zástupců a jiných představitelů justice, mají ke komu vzhlížet.
Po soudcích nebo prokurátorech, kteří se postavili různým mafiím se jmenují náměstí a ulice po celé Evropě.
Dokázali se vzepřít tlakům, měli odvahu a často nejenže riskovali svou krariéru a profesní život, ale i holé životy.
Mají někoho takového naši soudci? Státní zástupci?
Co udělá nový člověk, který přijde do systému po škole, nadšený že bude dělat právo, a jeho “zkušenější” kolega mu řekne.
Divej, soudil jsem lidi kvuli kecům za minulého režimu, posílal jsem je do likvidačních táborů, velel jsem zásahovým oddílům které masakrovaly lidi co toužili po svobodě, režimy se mění a já se mám stále dobře a lépe než většina společnosti, čím dál víc a víc.
Chceš být ten looser, kterému převálcujeme celou rodinu, a věř, že nástroje máme i dnes, nebo vítěz, co projde časy, systémy a bude se mít dobře?
Je jasné, že se najde pár spravedlivých, jejichž morální základ který dostali před vstupem do české justice je natolik silný že odolají těmto vábením.
Ale kolik takových je?
Jakou mají šanci?
Kudy ven? Jak tuto situaci vyřešit? Je vůbec možné ji nějak řešit?
Pokračování příště