Během několika týdnů jsme mohli být svědky všeho, od spikleneckých konstrukcí, že prezidentský kandidát je zapleten v jakémsi tajemném spiknutí ČSOB(možná kdyby někdo objevil nějakého židovského předka v jeho krvi, mluvili by o žido-svobodozednářském spiknutí), rozproudila se populistická diskuze která se pokusila zasáhnout nacionální notu, kterou tak bravurně využil současný prezident ve své transformaci, aby vyšachoval zahraniční kapitál začátkem devadesátých let, o tom, že Švejnar je vlastně cizák, který slouží v cizím žoldu a nejspíš nám celou zemičku odnese a její obyvatelé zůstanou ve vzduchoprázdnu až po hysterické Klausovy fanynky, které se nás při stoupajících preferencích pokoušely přesvědčit, že ta prezidentská funkce je naprosto zbytečná a že je lepší, když v takové bezvýznamné a nicotné funkci zůstane Klaus.
A v neposlední řadě zaperlil i Macek, když zveřejnil své tvrzení, že, cituji, „Lze se oprávněně domnívat, že pan Švejnar není občanem ČR, nebo jím je na základě protizákonně vydaného správního aktu“.
Přitom ani na chvíli nezapochyboval, že by pan Švejnar byl občanství zbaven protiprávně!
Otázka zní, pokud mě někdo protiprávně a protizákonně o něco připraví, může někdo pochybovat o mém vlastnictví?
Pokud mi ukradnou vůz, já ho najdu za týden o dvě uličky dál, klíčky pasují, značky jsou tam, může mě někdo označit za zloděje když si auto vezmu?
Pokud byl komunistický režim zločinný, nakolik jsou právní akty, které pramenily jen ze zločineckých aktivit zločineckých skupin které řídily tuto zemi, legitimní?
Pan Švejnar se narodil s naším občanstvím, jeho nárok na něj je nezpochybnitelný a přišel o něj díky tomu, že se rozhodl nespolupracovat a odejít.
Pokud se prohlásím za demokrata, nemohu ani na okamžik připustit myšlenku, že bych kohokoliv a jakkoliv postihl za to, že se rozhodl v souladu se svými ústavními právy opustit tuto zem!
Každý dnes zná někoho kdo odjel pracovat do Británie, USA, nebo kamkoliv jinam. Napadlo by někoho kvůli tomu připravit ho o občanství nebo o majetek?
Způsob myšlení, jaký nám občas prezentují občanští demokraté, jen naznačuje, jaký osud nám chystají, pokud jen na chvíli polevíme v pozornosti.
A pokud dnes lze slyšet, že ten komunismus nebyl až tak zlý, je to dáno právě tím, že ODS a její špičky(mezi které tehdy patřil i Macek) jej legalizovaly.
Místo odřeknutí všeho, všech zločinů a návratu k prvorepublikovému zákonodárství, které bylo daleko lépe připraveno na tržní ekonomiku než komunistická legislativa ji vzali za svou a pomalu se pokusili novelizovat nenovelizovatelné.
Místo toho, aby se rychle napravily všechny křivdy, začaly restituce, kde lidé, kteří se provinili jen tím, že měli kdysi nějaký majetek, museli absolvovat nekonečný soudní maratón mezi různými zkorumpovanými komunistickými soudci, pokud měli na špičkové právníky.
Pokud ne, mohli se s majetkem zkonfiskovaným komunisty rozloučit. A vyrovnání s církví čekalo skoro dvacet let na ten správný politický handl.
Lidé, kteří nechtěli spolupracovat s režimem a nedokázali se z jakéhokoliv důvodu postavit na otevřený odpor, tak jako to udělali například bratří Mašinové a raději odešli ze země, byli odsouzeni jako zrádci, zbaveni majetku, občanství a pozdější legislativa vytvořená ODS tento stav legalizovala tím, že si tito občané museli o své občanství znovu žádat.
Ti kteří se postavili na otevřený odpor jsou těmito „demokraty“ opovrhováni.
Neposledně perlil i současný prezident, kdy osočil lidi, kteří se vzepřeli režimu a zůstali a bojovali proti němu, že jenom škodili, zatímco lidé jako on pracovali a připravovali se na nové časy(které by patrně přišly samy).
Už jen jejich oslavy lidí, kteří přivedli tuto zem do záhuby komunismu, tím že se podíleli aktivně na přípravě konce demokracie v zemi v Košickém vládním programu, kterým Klaus za jejich „zásluhy“ udělil nevyšší státní vyznamenání, ukazují, jak si tito lidi představují slovo demokracie.
Možná někdo namítne, pořádek musí být a muselo se zabránit chaosu. Pokud ale kdokoliv na takováto tvrzení přistoupí, znamená to, že loupeže, anarchie, organizovaný zločin, který byl charakteristický pro údobí po roce 1945, kdy otěže moci začaly přebírat zastánci té nejzločinnější ideologie, aby definitivně nastolili zločinecký systém, který trval dlouhá desetiletí až do roku 89 a zdevastoval tuto zem jak ekonomicky tak i morálně, jsou pro něj akceptovatelné a výrazem právního stavu.
Já jsem hrdý na to, že emigrace, která byla často morálním výkvětem této země, byli to lidé kteří odcházeli, protože byli v morálním rozporu s režimem, který tu byl, v komunismu si nedokázali představit svou budoucnost, se chce začít podílet aktivně na politice a měnit tuto zem.
Možná, kdyby pan Švejnar změnil názor a pustil se do politiky, poprvé po letech bych v příštích volbách volil stranu, která by se dostala do parlamentu. A poprvé v historii této země by měli také liberálně smýšlející lidé zastoupení v zákonodárném sboru.