Reklama
 
Blog | Miroslav Bartek

Po třiceti letech opět na demonstraci.

Trvalo to neuvěřitelných třicet let než jsem se dostal na další demonstraci.
Ne že by nebylo za co demonstrovat, či snažit se o nějakou změnu, v naší rozvíjející se ekonomice je spousta výzev, spousta věcí které je možné změnit a ostatně společnost se stále vyvíjí.
A tak jsem vyrazil na demonstraci 19 prosince 2019 do Brna kterou pořádal spolek „Milion chvilek pro demokracii“.
Již věkem poněkud otupělý, chybí mi ono mladické nadšení, kdy jsem volal „svobodu, svobodu“, či jiná, v době před třiceti léty protistátní hesla.
Poslouchám, sem tam zatleskám a nechám si do rukou vložit potištěný papír od organizátorů, z jedné strany potištěný důvody proč probíhá demonstrace a z druhé tučným písmem natištěným DEMISI, který nesměle žmoulám v ruce a trošku nevím co s ním.


Možná je to i lepší, po létech strávených na jihu Evropy, kdybych se odvázal, kdo ví jak by to dopadlo, protože tam jsou, především demonstrace na obranu demokracie, daleko divočejší a jsem přesvědčen že to často má i své oprávnění.
Sám jsem kdysi říkal, že pro mě, v souvislosti s dotacemi okolo Andreje Babiše, bude klíčové rozhodnutí Evropské komise a to rozhodlo jasně.
A jsem přesvědčen, že premiér by měl nést důsledky svých rozhodnutí, ale na druhou stranu nezapomeňme na to, že manažerských.
Že prostě v tom nejde sám!
A když se zaposloucháme do toho, o čem mluví řečníci na demonstracích, i o souvislostech o kterých se mluví a píše o těchto kauzách, viníků je daleko více.
Pojďme si zkusit zrekonstruovat laicky, se základní znalostí procesů ve velkých firmách, jak tyto kauzy mohly vzniknout.
Současné chápaní kauzy je ovlivněno touhou po superhrdinech a superzločincích.
Ale oba dva typy existují jen v hollywoodských filmech a v romantických knížkách!
Takže jdeme na to.
Předpokládám, že Andrej Babiš není ten kdo vymýšlí projekty ve svých firmách ale o toto se mu starají lidi a celé týmy.
Typicky projektové týmy, které dokáží zhodnotit návratnost a efektivnost investice, dokáží i předvídat případné legislativní požadavky, či zhodnotit z pohledu práva připravované akce.
Takže vše mohlo začít tak, že některý z jeho vedoucích projektových týmů za ním přišel a řekl, Andreji, máme zajímavý projekt, jeho zhodnocení je v řádu desítek až stovek miliónů korun.
A vedle dotazů na výši investice a rizika tak určitě padla i otázka, „a je to legální?“, či „nakolik je to legální?“.
Pokud mu tento projekt nepřinesl jeho právník, tak určitě právní oddělení mu řeklo že to legální je.
Potíž je v tom, české právo, potažmo lidé práva v Česku jsou školeni jinak než jejich západní kolegové.
Slovíčkaření, obcházení zákonů, nerespektování smyslu zákona, klientelizmus a proto vzniká ten rozdíl mezi evropským a českým právem.
Pokusím se objasnit na názorném příkladu.
Zatímco v Česku, z pohledu justice, jednáte v dobré víře, pokud v temné uličce zahlédnete z kanálu vylézajícího, zapáchajícího pobudu, posilněného alkoholem a jinými omamnými látkami, který zrovna čistí kapesní nůž od krve a koupíte od něj pod cenou luxusní zboží, třeba drahý notebook, na západě je toto chápáno tak, že jste musel vědět a v žádném případě v dobré víře nejednáte.
Z toho důvodu i onen rozpor na Ministerstvu průmyslu a obchodu.
Jen pro zajímavost, v minulosti jsem psal o tomto ministerstvu, má pod sebou některé unijní zastoupení v Česku.
Pro jeho činnost je charakteristická zmatenost, připomenu v minulosti jak opěvovali jako příklad volného trhu omezení volného pohybu zboží na hranicích, kdy nakonec Evropská komise i díky lidem jako já musela zasáhnout, či klientelistické jednáni českého oddělení Solvitu.
Troufám si říct, že naprosto selhaly kontrolní orgány, které měly čas a povinnost jednat.
A co již dnes můžu říct, já to říkal!
Krátce po vstupu do EU jsem do Evropského parlamentu poslal petici, pod kterou jsem sehnal v té době jen svůj podpis.
V ni jsem varoval, že obrovská suma peněz, která bude nasměrována do naší země po našem vstupu do EU může rozložit naši mladou demokracii.
Že neexistují účinné nástroje, ani dostatečně odhodlaní a odvážní lidé, kteří by je dokázali ubránit před mafií a organizovaným zločinem který logicky přiláká.
A když sledujete lidi práva, mnozí z nich se ušklíbají když slyší slova „poškozování finančních zájmů Unie“.
Co jsou ty zájmy Unie?
Můžeme se rozhlédnout okolo.
Jsme to my občané, naše životy, opravená města a vzkvétající regiony, kdy se pomalu dorovnávají rozdíly mezi zeměmi či regiony a všichni bohatneme.
Toto je to, čemu se smějí a vysmívají.
Andrej Babiš je problém, ale je jen problémem proto, že si zvolil své rádce, stranu a na to bychom neměli zapomenout.
Že ten problém neodejde se změnou vlády, či premiéra, ale lidé na MPO i jinde budou čekat na další příležitosti, kdy budou moct poškodit „finanční zájmy Unie“.

Související články: Třicet let poté, právní stát je jen divadelní fraška

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama