Ale zpět ke smlouvě.
Na jednu stranu mě celý dokument nadchnul tím, že se konečně objevily i jakési termíny, ke kterým ty které body budou splněny.
A co mě na celé koaliční smlouvě zarazilo? Smluvní strany se zavázaly
ke snižování schodku veřejných rozpočtů a hned vykreslují svou
představu jak toho dosáhnout.
Bez diskusí důvodem proč rostou vydání státu jsou výdaje na sociální
politiku a pokud se začne mluvit o sociální politice většině lidem
vyvstanou před očima fotografie romů sedících před plazmovými
televizemi či dlouhodobě nezaměstnaného popíjejícího svůj exotický
koktejl před svým luxusním domem, možná pohupujícího se na svém
nafukovacím lehátku v prostorném bazénu. A jako třešinku na celém dortu
rodící matky, které rodí jen kvůli vidině vysokého porodného a tučné
mateřské. Podtrhnuto, zvýrazněno, právě toto jsou důvody proč se čím
dál více náš stát zadlužuje.
V momentě kdy průměrně uvažující člověk začne trošku myslet a sledovat
statistiku přijdou logické otázky. Na ty sociálně nejslabší každý z nás
přispěje na svých odvodech státu v průměru dvě stě korun měsíčně, co se
tedy děje se všemi těmi penězi které měsíčně odvádíme státu? A ženy na
mateřské? Ročně se narodí okolo 100000 dětí(statistici prominou za
hrubé zaokrouhlení), když to vynásobíme oním rozdílem mezi letošním a
minulým příjmem a budeme předpokládat že matek bude okolo 400tisíc(ony
magické čtyři roky mateřské dovolené) dostaneme se k sumě 1,6 miliardy.
Což je sice částka úctyhodná, ale bohužel, problém nevyřeší. Možná
daleko vyšší efekt by mělo zavření poslanecké jídelny ve sněmovně a
přechod na komerční způsob, tak jak je obvyklé ve většině normálních
firem.
Ani tím, že bychom přestali vyplácet peníze těm sociálně nejslabším by
se toho moc nezměnilo. Navíc já jako liberálně smýšlející člověk velmi
dobře vím, že společnost by se měla postarat o své nejslabší, což se jí
jednou bezpochyby vrátí.
Jak se tedy postavit k případným reformám? Nejdříve musíme přehodnotit
své chápání společnosti jako takové. Já sám jsem pro sociálně citlivou
společnost, ale tahle společnost má k této vizi velmi daleko. Naopak,
nebojím se ji označit za sociální hydru a právě podle příkladu koaliční
smlouvy se naši politici vydávají ne směrem sociální potřebnosti(tedy
omezení se na ty nejpotřebnější a jen k těm nejnutnějším zásahům)ale
spíše cestou politické průchodnosti. Pokud se tedy musí dělat škrty, je
spravedlivé aby se dělaly všude a rovným dílem. Rostou sociální výdaje
státu? Otázka zní, proč? Odpověď, stárneme. Pokud matka na mateřské
dovolené vystačí několik let s necelými čtyřmi tisíci, proč by to
nemohl dokázat i důchodce? Ostatně statistický úřad tvrdí, že
čtyřčlenná rodina se s deseti tisíci měsíčně neocitne za hranicí bídy(v
což samozřejmě nevěřím, ale třeba žiji v drahém kraji). Samozřejmě,
našim důchodcům nikdo na důchody nesáhne, naopak pravidelně jim budou
zvýšeny, jedná se o voličsky silnou základnu, možná jedinou skupinu
lidí, kteří se dokážou sjednotit pro jeden jasný cíl. A šetřit se bude
jen tou nejschůdnější cestou, která sice nic nevyřeší, ale všichni
budou mít pocit že něco dělají, vlk se nažral a je po koze. Zatímco
bychom měli myslet na budoucnost, šetrně nakládat se svými zdroji a
snažit se je co nejvíce rozvíjet(mluvím také o lidských zdrojích) tyto
nelítostně plundrujeme. Sociální stát se vydává směrem ke svým
silnějším skupinám a rozevírá nůžky svým sociálně potřebným, staví
nepřekonatelné mantinely.
Pokud budu chtít snížit náklady své domácnosti, nezačnu tím, že si nekoupím měsíčník, když do práce jezdím tramvají.
Učíme se pomalu dávat najevo svůj názor a lidem, kteří nás chtějí vést
nezbývá nic jiného než nás začít poslouchat. Pan prezident v novoročním
projevu prohlásil. že v zemi řádí studená občanská válka. Není to
občanská válka, i když z pohledu politika, který je najednou vystaven
nezvyklému tlaku veřejnosti a musí najednou více naslouchat veřejnému
mínění než jak byl kdy zvyklý. Nemůže se paktovat se svými
ideologickými odpůrci, zapomínat na své předvolební sliby a daleko více
musí objasňovat.
Navíc v momentě kdy o volbách rozhoduje polovina občanů, kteří mají
volební právo, jen proto, že zbytek je znechucen a z té poloviny je
většina na ty co volí naštvaná, a volí je proto aby potrestala ty co
volili předtím nebo protože nechtějí aby se ke kormidlu dostali ti co
by se tam mohli dostat, je velké riziko, že se objeví někdo, kdo splní
veškerá očekávání. Toto všechno jsou obrovské tlaky, které možná
některým vrcholovým politikům mohou připomínat občanskou válku.
Musíme využít této možnosti, blahodárný stav, kdy si spokojeně žijeme
bez vlády a politici tak až moc pokazit nemohou, patrně věčně trvat
nebude. I když tato vláda nedostane důvěru a patrně ani další, o nové
vládě rozhodnou nové volby. Obavy z nestability vyvolávají jen úsměv.
Vždyť za čím stojí naše rekordní zadlužení? Není to ona politická
stabilita? Ty poklidné roky, plná volební období, kdy naši ministři na
nás zkoušeli své ekonomické pokusy a neřešili své aféry už jsou konečně
za námi. Vždyť pro rozvíjející se ekonomiku, jakou ta naše bezesporu
je, a s nízkým pojetím lidí o tom co to demokracie je, jsou časté volby
očisťujícím faktorem kdy právě čtyřleté období by mohlo znamenat
znehodnocení a zatuchnutí politické vůle.
A my bychom se měli naučit požadovat za vše o co přicházíme
protihodnotu. Pokud přijdeme o daňové úlevy, výhody a sociální dávky v
rámci zjednodušení daňového systému, začneme platit větší daně(nebo i
nižší), pokud politici sáhnou na naše důchody, musíme se naučit říct.
Co za to? Ne žádnou sociální dávku pro všechny. Myslím že jsem právě
teď dost schopný abych se obešel bez nějaké sociální dávky(i když to
nemusí být vždy, život je pes) a navíc vybírat peníze aby zase byly
zpět rozdány tam odkud přišly je absolutně kontraproduktivní a dává jen
našim vůdcům hůl proti nám. Proč nepožadovat například vyšší slevu na
dani, místo 700 po těch všech škrtech třeba 4000. Důležité je však se
ozvat a o něco si říct, Každý podle svého přesvědčení. Já třeba coby
liberální občan vyšší slevu na dani, levicový něco podle svého gusta a
něco jiného třeba pravicový.
Důležité je však něco žádat. Pokud budeme mlčet a jen ve stále menším
počtu chodit k volbám, stane se, že za naše peníze, ušetřené peníze ze
státního rozpočtu si politici nakonec naporcují tučnějšího medvěda.
Blog | Miroslav Bartek