Vyvalil jsem na něj oči, nechal jsem
si ukázat výtažek z polského tisku a pak už
šel na stránky Blesku a nestačil se divit.
Premiér země, legislativec,
který má tvořit a předkládat zákony,
hlasovat o nich a dbát na to, aby zde právo fungovalo a
vzkvétalo a jít příkladem vzal spravedlnost do
svých rukou. Přestal věřit mantinelům, která si
tato společnost vytyčila, zahodil její hodnoty za hlavu,
vzal spravedlnost do svých rukou a postavil se nad něj.
Každý z nás má
své dennodenní strasti, naučil se akceptovat strnitou
cestu vymahatelnosti práva a naučil se i respektovat svobody
jiných i když čas od času zdánlivě protnou jeho
cestu. Velkoryse mávnout rukou, nebo pokud je přesvědčen že
svoboda druhého jej omezuje, tráví bezesné
noci nad psaním stížností, podáváním
žalob z jednoduchého přesvědčení, že takto má
společnost fungovat, protože pokud by fungovala jinak, cena kterou
bychom nakonec zaplatili by byla daleko vyšší.
Jak by kolikrát bylo vše
jednodušší vyřešit vše „ručně a stručně“!
Když jsem ze začátku 90tých
let bez rodinného zázemí zjistil, že kvůli
podivným zákonům v oblasti bydlení si nevydělám
na tržní bydlení, měl jsem vztek a chtěl jsem vše
rozbít, ale neudělal jsem to, protože jsem věřil že se
vše změní.
Když jsem pak skončil jako
bezdomovec, všemi okopáván a vysmíván,
lhostejnost se míchala se zlobou a měl jsem chuť rozbíjet
a ničit ale neudělal jsem to.
Emigroval jsem, ctil jsem pravidla
společnosti a v době, kdy si člověk vyděl na nájem a
ještě mu zbylo na živobytí jsem se vrátil zpět.
Zahořkl jsem ale přesto věřím hodnotám naší
společnosti a věci které se nelíbí se snažím
změnit, ne však silou.
Když jsem si potřeboval vyřídit
euro formuláře pro VZP po nezdarech jsem kontaktoval český
Solvit, evropskou organizaci která má pomáhat
při podobných problémech a napomáhat volnému
pohybu pracovních sil.
Když mi odmítli pomoc i přesto
že jsem vyplnil nekonečný dotazník, měl jsem chuť
vše rozbít, místo toho jsem napsal stížnost na
ministerstvo průmyslu.
Když mi přišla odpověď z
ministerstva průmyslu, že se stížností nebudou
zabývat protože nemám certifikovaný podpis, měl
jsem chuť vyrazit do Prahy a zničit ono ministerstvo.
Když jsem za půl roku viděl na
euroskopu tutéž úřednici obhajovat existenci jejího
úřadu a mezi vyřešenými případy jsem nalezl
navlas stejný případ, patrně nějaké její
známé, měl jsem chuť si vše vyřídit ručně
a stručně, ale neudělal jsem to.
Když jsem z místa bydliště
jel přes celé Česko na schůzku s úřednicí z
VZP a tam si mě vzal do parády šéf právního
oddělení s tím, že žádný splátkový
kalendář mi nepovolí a že mám zase vyjet mimo
republiku jinak vše budou řešit exekučně, a že podle těch
příjmů(neměl jsem formuláře, tak jsem přinesl
alespoň výplatní pásky)si na to rychle vydělám,
měl jsem chuť chytit ho za límec a vyhodit ho z okna. Jen
trpně jsem si pomyslel, copak se třeba stane s dívenkou,
která po létech uprchne svým pasákům,
řekne jí tak si to běž vyšlapat? Nepoužil jsem násilí,
jen jsem psal další stížnosti.
Když jsem úspěšně prošel
konkurzem a najednou jsem měl plat nad republikovým průměrem,
týden na to přišel exekuční příkaz na můj
veškerý majetek a celou mzdu, směřoval jsem zase k
bezdomovectví, abych se stal snadnou kořistí politiků,
kteří ty chronické nezpůsobilé berou jen jako
způsob k získaní popularity, měl jsem chuť demolovat
a ničit, ale neudělal jsem to. Právo je složitě
vymahatelné a já šel dál mlčky jeho cestou ve
víře že snad někdy uspěji.
Každý z nás prožíváme
denně křivdy které na nás páchá naše
okolí, každý prožijeme tisíce nespravedlností
které nám třeba i změní život, pokud ale
všichni přijmeme za své jednání našeho
premiéra, pana Topolánka, přestaneme respektovat
zákony a pravidla této společnosti, naše civilizace
okamžitě přestane existovat. Mnozí z nás se nedožijí
večera, zavládne chaos, přežijí jen ti nejsilnější
a průměrný věk obyvatelstva se sníží na
třicet let. Nebezpečné je, že nás všechny to
nechává v klidu, pokud by se v kterékoliv
civilizované zemi choval její premiér jako 16ti
letý výrostek, který posilněn alkoholem chce
dokázat celému světu že má ty největší
ramena, jakmile by si uvědomil co udělal, složil by funkci. Pokud
by to neudělal sám, doporučila by mu to strana ze které
pochází, pokud by to neudělal byl by odejit.
Vždyť každá země se před
takovými individui chrání protože pro ni
znamenají nebezpečí.
Buď se vrátíme o tisíc
let zpět, kdy Evropu ovládala prchlivá a
nekontrolovatelná individua kterým se každý
podřídil jinak ho zlikvidovala a popřeme náš veškerý
kulturní vývoj v posledních tisíciletích
nebo se musíme dokázat těmto lidem vzepřít.