A když už prosákne argumentace lidí typu Neumannová na veřejnost, prostý občan zůstane nevěřícně stát, poté co policie ukončí trestní stíhání na základě její argumentace, že peníze vždy chtěla zaplatit a spoléhala na státní rozpočet, že z něj nasekané dluhy budou uhrazeny!
Argumentace a následné uzavření kauzy se dá přirovnat k tvrzení jedince, který si půjčuje další a další peníze, nechává si stavět drahé domy, objednává si drahé služby a když prijde k placení, řekne že celou částku chce uhradit a vždy chtěl, jen ještě jeho tiket se sportkou nevyšel!
To že podobné argumentace před vyšetřovateli, či státními zástupci procházejí je dáno především tristním stavem českého práva, jehož špičkou ledovnce je Západočeská univerzita a je dána historicky tím, že intelektuálové a veškeré osobnosti českého práva, byly zlikvidovány nacismem a poté poslední ránu jim dal komunistický režim.
Poté už na práva chodili jen lidé, u kterých byly důležitější než studijní předpoklady absence jakýchkoliv morálních zásad a naprostá morální ohebnost.
Tito lidé pak vychovávali další generace “právníků” a předávali jim poselství o morálních zásadách jak ho v minulosti aplikovali sami na sebe, v kombinaci s bojácností před mocnými.
Ale to jen na okraj, tento příběh je kapitola sama pro sebe.
Vraťme se ale k Neumannové.
Tento příběh je sám o sobě klasickou ukázkou toho, jak probíhá standardní útok na veřejné finance a v případě neúspěchu jeho posunutí a opakování v čase.
Je příběhem lobbyingu a zneužítí osobních kontaktů k osobním cílům na úkor natolik těžce zkoušeného státního rozpočtu a daňových poplatníků.
Když se podíváme na časovou křivku, po prvních dohadech zda firmy které se podílely na MS dostanout zaplaceno, nejdříve vypluly skandály ohledně nejasných zakázek, o tom že spousta firem navázaných především na politky si nestydatě namazaly na celém mistrovství kapsy.
Veřejnost se otočila proti Neumannové, ta se odmlčela a po několika měsících přešla do nového útoku, v ten moment se na světlu světa objevily fotky ze soukromých mejdanů, které pořádala za peníze z mistrovství, kde pozývala lidi, které si potřebovala zavázat a kteří by ji mohli v budoucnu zajistit příliv našich peněz, tedy peněz daňových poplatníků.
Opět se veřejné mínění otočilo proti ní, možná také díky tomu, že právě začínala krize a že většina obyvatel této země pochopila, že za propad ve veřejných financích můžou především zkorumpovaní úředníci, kteří lijí peníze do naprosto nesmyslných, předražených projektů, nebo je rovnou ze státního rozpočtu nějakým fíglem vyvedou a ukradou.
Její stoupenci z řad politiků a zkorumpovaných úředníků se však nevzdali a poslali Neumannovou do státních služeb.
Ve službách ministerstva obrany, které je standardně bráno jako vzor neprůhlednosti, měla dostatek času aby sebrala síly, poznala nové lidi, přesvědčila další politiky a ty tak mohla vmanipulovat do nového dobrodružství.
A že má Neumannová vliv a kolikrát naše politiky dokáže až podezdřele zbavit soudného rozumu připomíná historka s ministrem Dobešem, který chtěl vracet DPH firmám z mistrovství, které nedostaly zplaceno za vystavené faktury.
Ne že bych tento naprosto nesmyslný zákon podporoval, nemá ani v Evropě obdoby a je jen ukázkou toho že v této společnosti je jednodušší jít po obětech než po podvodnících, kteří by inkasovanou daň nezaplatili.
V té době vrcholila krize a spousta firem nedostávala proplacené faktury a standardní postup finančního úřadu při nezaplacení faktury je okamžité obestavení veškerého majetku i účtu a jakákoliv diskuze končí do doby než dlužné DPH uhradí.
Neslyšel jsem nikdy že by některý z politiků se nějak moc rozplýval nad neštěstím těchto firem.
Naštěstí mel Dobeš tolik sebereflexe že tuto “myšlenku” potopil.
Možná bych nad Dobešovým plánem přihmouřil oči, kdyby navrhl, aby vracení DPH za neproplacené faktry platilo pro všechny kdo v uvedeném období měli podobné těžkosti.
Tedy “padni komu padni”.
A jak zajistit aby lidé jako Neumannová nezneužívali své pozice k útokům na státní rozpočet?
Stačí se inspirovat tím, co již dlouho platí v soukromé sféře.
Pokud podnikatel, či firma žádá o dotaci, je prověřována nejen firma, respektive podnikatel, ale i její společníci, zda nemají závazky po splatnosti a nedluží na odvodech státu.
A toto dokazování se vztahuje i na orgány firem ve kterých seděli v minulosti nebo se kterými jsou kapitálově propojeni.
Stejně by se mohl prověřovat člověk, který chce pracovat ve státních službách.
Pokud člověk v minulosti neplnil své závazky vůči státu či svým obchodním partnerům, nemusí být nutně podvodník, mohl mít špatný nebo nereálný podnikatelský plán, ale právě proto by měl být vnímán jako riziko při správě této země, alespoň do té doby než si dá své závazky do pořádku.
A ještě na okraj.
Jedním z nejvíce poškozených je Liberecká univerzita.
Skoro ji přeji aby se nikdy nedostala ke svým penězům které nalila do tohoto podniku a chybějící prostředky ji stáhly ke dnu.
Má dost “odborníků na všechno”, kteří již na základě podnikatelského záměru mohli odhalit případná rizika a pojistit se proti nim.
Pokud to neudělali, nedokázali odhadnout rizika, je riziko, že jejich univerzita bude chrlit lidi jako jsou tito “odborníci” kteří účast na tomto podniku posuzovali.
A jestli spoléhali že v případě neúspěchu pomůže stát?
Bůh nás ochraňuj před lidmi kteří své podnikatelské neúspěchy házejí na bedra nás daňových poplatníků!
Připomínka o co šlo v MS
O co slo v MS