Internet se stal nepostradatelným médiem moderní doby a mnoho lidí(včetně mě) si již nedokáže bez něj představit život.
Díky internetu dnešní život pulsuje daleko rychleji, vědci, vývojáři, kdokoliv, kdo něco hledá může zalistovat internetem a podívat se, zda to co chce vyvinout již nevyvinul někdo před ním. Nikdo nemusí ztrácet čas vyvíjením něčeho co již dávno vyvinuto bylo, naopak může najít někoho na druhé straně planety kdo pracuje na stejném problému a bez toho, aby mezi sebou vedli zdlouhavou dopisní korespondenci, nebo se zatěžovali neúměrnými účty za telefon, mohou spolupracovat v reálném čase pomocí moderních technologií, vézt mailovou korespondenci kterou zpřístupní i všem ostatním kdo se k problematice z jakéhokoliv důvodu přiblíží.
Samozřejmě, pesimista namítne, procento takového využití je nízké, dnes ovládá internet anonymní stádo, které se chová jako z řetězu utržené, vzájemně se napadá, kolikrát šíří škodlivé myšlenky, zkresluje fakta, nebo dokonce má názor odlišný od toho, který reprezentuje osobnost, která je pro kritizujícího pesimistu symbolem neomylnosti a inteligence!
Ani mi se nechce moc diskutovat na všeličných fórech denního elektronického tisku. Přitom ještě před pěti, šesti lety jsem neopomenul jedinou příležitost napsat svůj názor, pokud jsem měl pocit, že k danému tématu mám co říct.
Dnes už většinou nevložím nic, ale každopádně, nenechám si uniknout příležitost se tím bahnem probrodit. Už proto, že i mezi tím bahnem se najdou zajímavé myšlenky a také proto, že to bahno, ať se to někomu líbí nebo ne, je jen odrazem společnosti ve které žijeme.
S rozšířením internetu a jeho zpřístupněním nejširším vrstvám víc než cokoliv jiného začíná odrážet skutečný život okolo nás.
Vždyť agresivní chování můžeme pozorovat všude tam, kde je velký obrat lidí. Tedy snadněji se stanu obětí, nebo svědkem agrese pokud se budu pohybovat po místech s vysokým průtokem lidí a to ať se jedná o reálný život nebo ten virtuální.
Stejně jako když na ulici potkám skupinku po sobě hulákajících a nadávajících lidí, nepřipojím se k nim a nebudu jim vyprávět své teze o lepší společnosti, stejně se zachovám, pokud vidím, že fórum obsadila skupina lidí, kteří nic neřeší, jen si bez jakéhokoliv smyslu nadávají.
Jejich anonymita je však relativní, jako u té skupinky lidí na ulici. Pro mě zůstanou anonymní, ale pokud překročí určitou mez, určitě se najde někdo, kdo na ně zavolá nějakou autoritu a ta se o ně postará.
Stejně to funguje i s internetem. Neexistuje snad neanonymnější prostředí na této planetě než je internet. A každý kdo se „připojí“ zanechá za sebou výraznou elektronickou stopu.
Je velmi jednoduché zjistit identitu diskutujícího a dokonce se mluví i o tom, že i použití moderních technologií, jako jsou anonymizéry, dokáží dnes zpravodajské služby rozlousknout.
Sám si pamatuji, když jsem někdy před rokem cosi dělal na počítači a poslouchal internetové rádio. Najednou zvoní telefon, na druhé straně se mi představuje člověk coby zástupce poskytovatele internetu a hned spouští pěkně zhurta.
„Stahujete filmy?“ „Já říkám ne.“ „Co tedy děláte?“ „No právě makám na svých stránkách, a o co jde?“ Ptám se zvědavě.
„No ukazuje nám to, že tam máte pěkný průtok dat.“ „Aha“, napadlo mě, „to bude asi internetové rádio které mám puštěné.“
V ten moment se diskuze uvolnila a u mého jména bylo připsáno internetové rádio.
Ostatně, sám ze své praxe vím, že zjistit člověka, který provedl nějakou činnost je velmi jednoduché. Kolikrát jsem marně čekal na odpověď klienta, který měl spuštěnu službu na svém serveru, kterou neměl mít a která byla potencionálním rizikem pro chod jeho stroje.
Nebylo nic jednoduššího najít, kdo danou službu používal, či kdo ji spustil a rovnou ho kontaktovat s jednoduchým dotazem zda a k čemu ji potřebuje a podle toho se zařídit.
Ostatně, to, jak složité je zůstat anonymní v prostředím tak neanonymním jako je internet dokazují i rozsáhlé hodinové diskuze s mými kolegy při našich občasných setkáních nad půllitrem piva, kdy pokaždé, když někdo navrhne způsob jak zamést za sebou stopy, někdo druhý mu kontruje že by ho šlo odhalit tak a tak.
Co patrně omezuje bezpečnost internetu v našich zemích,je určitá nepřipravenost ze strany policie, jejich nezkušenost a obavy z tohoto prostředí.
Právě proto není třeba se obávat internetu ani anonymního davu, protože anonymní dav neexistuje. Je to jen pocit anonymity, který má občas každý, když se ocitne v davu, nebo v cizím prostředí.
Internet je především jen fantastickým prostředím gigantického Brainstormingu, kde kdokoliv může ovlivnit svým myšlením kohokoliv a i přes oplakávaný intelektuální úpadek prostředí povznést jedince, otevřít jeho mysl!
Je jen otázkou jak budeme se zdroji dat pracovat. Pokud se v některém fóru dočtu nějakou zajímavou informaci, není problém ji zkusit někde okamžitě ověřit. Ať už se jedná o oficiální statistické data, zákony, „zalistovat“ v různých periodikách až poté, na základě této rešerše je převzít za svá.
Slepá naivita a určitá prostoduchost není ale doménou jen internetu. Je to především jedna z lidských vlastností!
Na jakémsi internetovém fóru, kde se nějaký človíček snažil vyřešit jakýsi problém mu kdosi žertem poradil(nepočítal, že ten druhý to vezme vážně)jako administrátor běž do kořenového adresáře a napiš rm -fR * . Potom následovaly jen nadávky člověka co ten příkaz zadal a spustil. To co udělal se dá pro běžného smrtelníka popsat příhodou ze života. Dejme tomu, že z nějakého důvodu vám doma špatně funguje televizní anténa. Přítomný soused řekne, žádné obavy, je snadné řešení, na zdi ti visí samurajský meč, sundej ho a udělej harakiri.
Je jen na nás, jestli uvěříme sousedovi, nebo jestli se zkusíme poptat i jinde, jestli existuje i jiné řešení.
Ostatně, vše co píši na svém blogu je o mě, takže dodám i něco ze života.
Někdy z jara jsem četl blog pana Sikory Úřad (bez) práce, pamatuji jak jsem se tenkrát kroutil a říkal jsem si, co je to za blbost? Co by lidi dělali bez Úřadu práce? Přesto jsem trošku zalistoval ve své paměti, kdy jsem byl nucen já navštívit Úřad práce, zbytečné šikanován jsem musel jezdit přes celou republiku, místo toho abych se mohl plně věnovat hledání práce musel jsem ukojit úředního šimla, stačilo se poptat svých známých, všichni měli jen negativní zkušenosti. Pak už stačilo navštívit stránky statistického úřadu, pohrát si s čísly a najednou jsem věděl že pan Sikora má pravdu! Že úřad práce je naprosto zbytečný a naopak působí kontraproduktivně a jeho existence znamená hrozbu pro mobilitu pracovních sil!
Právě díky nemožné kontrole(respektive jejich kontrola by byla technicky velmi složitá a v současné společnosti patrně neproveditelná) myšlenek má také naše civilizace daleko menší pravděpodobnost, že skončí v rukou nějakých autoritativních vládců.
Nemožnost kontroly toku elektronických myšlenek nám bezpečně zajistí to, že nebude možné, aby někdo odděloval zrno od plev podle jeho představ, tedy že by nám zůstaly zase jen plevy a zrno bylo nemilosrdně ničeno jako tolikrát v historii této země.
Proto pokud někdy někoho uslyšíte jak brojí proti otevřenosti internetu, bez lítosti ho umlčte!
Svobodný Internet je symbolem snažení naší civilizace a všeho k čemu se za tisíciletí bouřlivého vývoje propracovala!