která momentálně vládne zemi, v
touze po těch správných informacích, jenom nejistě si prohlíží adresu v
adresním řádku, zda náhodou nebyl podvodně přesměrován na stránky nějakého
bulváru, protože místo zaručených ekonomicko politických informací najde jen
informace o rodině, milence a jakési odkazy na novinové články.
Se zděšením sleduje přestřelky politiků s policisty a
různými speciálními útvary, kdy každý ze stran prohlašuje že ta druhá strana
dělá nátlak, porušuje demokratické principy a zem vede do katastrofy.
Žalobci, soudci, politici, vše se mele v jednom nepřehledném
kotli a normální občan nemá nejmenší šanci něčemu rozumět a nikdo nemá ani
nejmenší ochotu mu to vysvětlit.
Politici ví, že naše politická kultura se smrskla do
billboardové úrovně. Tedy, že občan ví, že nemůže očekávat jakékoliv zázračné
myšlenky a řešení od lidí, kteří vedou tuto zem, jen se nechává čas od času
opájet billboardy s obrázky politiků, kteří to jednou s námi myslí upřímně,
jindy ve valašském úboru hrozí jakousi vařečkou a snaží se působit co
nejsympatičtěji. A logicky proto s námi, tím nechápavým a málo ruzumným
davem z podhradí odmítají komunikovat víc než je nutné, tedy o volbách.
A to, že billboardová politika selhává v momentech, kdy
reklamní kampaně nic nevyřeší, kdy je třeba hlubší úvahy, či veřejného
vystoupení se ukázalo(a ukazuje)při jednáních o radarech v Česku.
Na počátku česká veřejnost byla nakloněna myšlence americké
základny u nás. Stačilo však vystoupení několika aktivistů, kteří s minimálními
prostředky, jen vlastním nadšením a nasazením, dokázali přesvědčit ve velmi
krátké době společnost o nevhodnosti umístění amerických radarů v Česku.
Reakce gigantů, kteří ovládají českou politickou scénu byla
značně rozpačitá. Jediný, kdo se postavil na stranu radarů byli političtí
outsideři, pořádali akce, které však nedokázaly přesvědčit veřejnost.
Ukázalo se, že ne vždy, aby člověk pohnul zatuchlou
politickou scénou, či veřejným míněním potřebuje velká množství peněz. Neschopnost
argumentovat v čase je daleko větší handicap než nedostatek peněz!
Vždyť zkuste si představit třeba propagaci americké základny
v Česku politickými stranami tak jak jsou zvyklí vyhrávat volby.
Třeba billboard s objímajícím se Topolánkem, Kalouskem a
Bursíkem kterak jim na hlavními krouží americké pershingy.
Myslím, že bychom měli překonat strach sami ze sebe říct, že
naši politici jsou jen lidi, lidi jako my, kteří jsou schopni dělat chyby a
požadovat více možností pro sebe ovlivnit dění ve své zemi. Tedy možnost
pořádat referenda.
Toto slibovali například Zelení, i když na své volební sliby
zapomněli v okamžiku, kdy se jim to hodilo. Ozývá se ale častěji mezi stranami,
které jsou prozatím na naší politické scéně outsideři.
Vždyť velmi snadno bychom se vyhnuli konfliktům(a hlavně
pokušením je vyvolávat)když bychom si volili ty nejdůležitější prvky na nichž
stojí náš demokratický systém sami.
Nejen volit prezidenta, ale třeba i soudce, policejní
náčelníky, ředitele veřejnoprávní televize a další. Tito by měli silnou zbraň v
ruce, byli by odpovědní jen těm, kteří je zvolili, tedy lidu.
Neomezoval bych ani oblast referend. Proč nevyhlásit
referendum o daních? Vždyť poslední volby de facto takovým referendem byly!
Vyhráli by ti, co mají silnější argumenty! Vysvětlování,
meetingy s občany a vysvětlování do podrobna složení rozpočtu. Proč musí být
pomníčky, proč se utrácejí zbytečně miliardy za dálnice, proč……..
Tahle země nepotřebuje politiky kteří budou brát ohled jen na spřízněné
skupiny, dělat politiku pro politiku s nulovým nebo špatným výsledkem,
vysmívat se předvolebním slibům, ale lidi, kteří svou profesi budou
dělat v zájmu veřejného blaha a nebudou odpovědni jakýmsi uzavřeným
klanům ale přímo a jen občanům!
Občan má právo se zajímat o to, co se děje s jeho penězi. Už
proto, že pokud je neodvede, budou se o něj zajímat ti, co zajišťují jejich
výběr.