Nedalo mi a nalistoval na wiki původ tohoto svátku.
Existuje několik legend, jak tento svátek vznikl, vedle romantických poselství posílaných holubicemi se vzkazem jednou přivázaným červeným a podruhé bílým provázkem až po více prozaičtější zdůvodnění.
V dobách dávných, antických, kdy lidé, respektive muži, většinu svého času věnovali válkám, aby odolali svým loupeživým sousedům, nebo proto, že byli stejně loupeživí jako oni a chtěli je ovládnout, měli přes zimu období klidu.
Stejně jako se omezila námořní plavba, tak se omezily i veškeré válečné aktivity a čekalo se na příchod jara, kdy byla menší pravděpodobnost, že muži v poli pomrznou.
A protože březnové počasí bylo stejně rozmarné, jako bůh válek Mart, ženy vybavily své muže drobnými talismany, červenobílými provázky, které jim pro štěstí omotaly kolem rukou, nebo z nich vyrobily mužské a ženské postavy a věšely jim je na oděvy či zbraně.
To proto, aby byli ochráněni před vrtochy jarního počasí a nezmrzli ještě před bojem.
Naše společnost, ukolébaná současným blahobytem, by se měla často dívat do své historie, do minulosti, hledat v nich antické vzory a použít je k řešení výzev současnosti.
Celou historií lidstva se prolíná souboj mezi těmi co chtějí ovládnout, podrobit, zotročit své bližní a těmi, kteří se jim rozhodli vzdorovat.
A stejně tak, se celou historií lidstva prolíná spor o to, kdo je v právu, zda ten, co chce silou ničit, podrobit či zotročit, nebo ten, kdo se vzepře a za pomocí stejných, či horších prostředků se pokusí vzepřít a bojovat s nepřítelem.
My muži bychom se měli vrátit ke kořenům našeho bytí, k tomu, k čemu jsme byli geneticky naprogramováni, k tomu abychom šli s hlavou vztyčenou a pokoušeli se hlavou zbořit zeď, abychom dokázali postavit se odvážným slovem a pokud toto slovo, slovo spravedlivého nemá váhu, či je důvodem k smíchu, abychom se odvážili k rebeliím, nechali vzplát ulice naším hněvem a pokud ani to nepomůže, chopit se zbraně.
Do jedné ruky zbraň, do druhé lopatu a zahrabávat své utlačovatele, aby nenadělali ještě větší paseku svými zapáchajícími ostatky po své smrti než stihli nadělat za svého života.
A všem, kteří měli odvahu se takto zachovat mezi prvními, by jsme měli provolávat slávu, „Hle toť bratří Mašínové, hle toť Paumer, hle zde zástup dalších bezejmenných, měli odvahu postavit se zlu mezi prvními“.
Už jen proto, že ti co nám vládnou, budou mít nervózní tiky u každého zákona, zda zase nevyvolá nějakou krvavou rebelii a budou nás brát za své partnery a konzultovat je s námi.