Reklama
 
Blog | Miroslav Bartek

Švejnar versus Klaus

Prezidentská funkce v Česku má reprezentativní charakter a spíše má vysílat signál okolním zemím. Prezident by měl být vzorem svým občanům, úředníkům a našim dětem, na které velkou část dne zhlíží ze zdi. K porozumění, jaké skupiny lidí tyto dvě osobnosti reprezentují, stačí rychlý pohled do jejich životopisů.

Zatímco pro Václava Klause je charakteristické, že si nikdy nespletl stranu na kterou se postavit a vždy se objevil po boku těm správným lidem, díky tomu v komunistickém Československu vystudoval, v dobách největších represí jezdil na stáže do svobodného světa a patrně, i kdyby neskončilo radostné budování socializmu v zemích Českých, nedostal by se nikdy do konfliktu s režimem a žil by si svůj spokojený život.

Představuje to pragmatické chápání života v této zemi, nedostat se do konfliktu s nikým a ničím a pokud se nějaký konflikt strhne, zůstat na místě a počkat až všechno proběhne a pak říct, že žádný konflikt nikdy neexistoval a že vše bylo jen nějaké podivné spiknutí jakýchsi nepřátelských sil. Pragmaticky se v ten moment přidat k těm, co mají na vrch, respektive více peněz a být připraven rychle změnit stranu, protože veřejné mínění je milostivé a rychle se utápí v zapomnění.

Václav Klaus bude pro mě symbolem zpackané daňové reformy, s jejímiž následky si dnes nikdo neví rady. Symbolem člověka, který vždy mluvil o tom, jak se všichni mají postarat sami o sebe, nespoléhat se na stát a který se i přes své vysoké příjmy nedokázal postarat o sebe sama.

Reklama

Když si vzpomenu na rok 97, kdy musel opustit Strakovu akademii, najednou se ocitl bezprizorní, neměl kam jít a patrně ze strachu z mezinárodní ostudy(a taky samozřejmě z tuzemského posměchu), kdy expremiér země, člověk s liberální rétorikou, který by rád radil celému světu jak hospodařit, skončil mezi bezdomovci na nádraží, se nad ním zželel starosta Prahy 6 Bém a přidělil mu byt se sociálním nájemným aby překlenul tu nejtěžší dobu. (Jiné vysvětlení, proč sociální byt získal, mě nenapadá, prostě zdráhám se uvěřit, že by hlavou této země byl člověk, který využil svých známostí, tedy část definice toho co je to korupce a tímto způsobem onen byt získal. Tedy odmítám uvěřit, že by hlavou tohoto státu byl korupčník)

Zatímco profesor Švejnar pro mě je symbolem muže, který se nebal jít za svými sny. Nebál se opustit zem, kde stačilo tak málo aby získal vzdělání, udělal kariéru a nabyl neskutečných pozemských statků. Stačilo trošku té nepatrné a všemi v této zemi schvalované morální prostituce, přihrbit se sem tam před někým s rudou hvězdou na čele, správně pojmenovat diplomovou práci a odhánět od sebe lidi ocejchované tím nejzločinnějším režimem, který kdy tato planeta viděla a tvářit se že, zase až tak zločinný není.

V mých očích bude tím klukem, který psal dopisy ze svého Švýcarského exilu svou neodokonalou angličtinou na americké univerzity a šel za svým snem. Za vzděláním, přehledem, za životem, o kterém věděl, že ho bude mít ve svých rukou. A to přesto, že na rozdíl od jeho staré vlasti neměl žádné jistoty.

Koho víc potřebuje tato zem než takovýto morální vzor? Vždyť co žene společnosti, potažmo ekonomiku dopředu? Nejsou to právě sny těch nejobyčejnějších lidí, kteří se nebojí riskovat svůj klid, své životy aby si splnili své sny? Kteří se snaží překonávat mnohdy od pohledu nepřekonatelné překážky, bez toho aby se stali součástí šedivého davu, spokojili se svými sociálními jistotami a odsuzovali ty co se snaží oddělit od stáda.

Sny lidí, o kterých statistiky mluví neúprosně. Ze sta založených firem první rok přežije devadesát, druhý rok zanikne dalších devět a jen jedno procento zůstane a táhne ekonomiku vpřed.

Za těmi zaniklými firmami jsou minimálně nesplněné lidské sny, mnohdy lidské tragédie ale bez těch 99 zaniklých firem, bez těch desetitisíců bezejmenných neúspěšných, které s tím jedním úspěšným procentem spojují jen jejich počáteční sny, bychom dnes nebyli tou šlapající ekonomikou, kde velká část společnosti má na rozdíl od většiny světa jiné problémy než kde si zajistit tu nejnutnější potravu potřebnou pro přežití.

Proto mým kandidátem je profesor Švejnar a patrně kvůli tomu, že vybočuje ze stáda, které ho bude volit, protože pro většinu našich parlamentářů je symbolem společnosti, která by jim už druhou příležitost nedala a bezkompromisně je odstavila pro jejich nízké morálni kvality, příštím prezidentem nebude.