Lidé se sdružují
proto, aby dosáhli svých cílů. Podnikatelé
a zaměstnavatelé tlačí na politiky aby jim
vytvořili lepší podmínky pro jejich
podnikání a dobře ví, že samostatně
nemají ani nejmenší šanci.
Jiní lidé se sdružují
proto, aby prosadili své politické vize a myšlenky,
vytvářejíc politické strany nebo vstupujíc
do již existujících.
Neexistuje proto jediný důvod
proč upírat zaměstnancům právo sdružovat
se v odborech a bojovat za co nejlepší pracovní
podmínky.
Svým způsobem Škodovácký
závod celou naši moderní svobodnou historii
ukazoval budoucí vývoj naší ekonomiky a
naznačoval její směřování a
ovlivňoval její chod.
Když v první polovině
devadesátých let Klausova administrativa dohodla její
prodej do rukou německých investorů(a byla to podle mě jediná
dobrá a pořádná věc kterou jím
prezentovaná politická prezentace udělala)bylo to
znamení pro další investory aby se začali o
naši zem zajímat.
To, že se ODS zahraničních
peněz zalekla a začala razit cestu národního
socializmu a „české cesty“ je věc druhá.
Dokonce škodovka na dlouhou dobu
ovlivnila i naše celní zákony, a ochranářská
legislativa prosazovaná našimi politiky v její
prospěch zkorumpovala tisíce dopravních policistů,
úředníků a lidí zaměstnaných
na STK.
Mohl bych vyprávět
strašidelnou příhodu, když jsem si dovezl
šest let starého peugeota 106, neměl chybu co se
týče technické a když jej technik připojil
na emise, nevěřícně prohlížel celý
mechanizmus a pak suše utrousil,“ty vole, z toho nic
nejde“.
Přesto neprošel, protože
jaksi razítko na vývozních dokladech nebylo dost
kulaté atd. Celý trh byl ovládaný různými
mafiemi, které se přiživovaly na lukrativním
obchodu ještě dnes je čas od času je slyšet v nostalgických výlevech
po časech, kdy jen oni rozhodovali zda auto bude moct jezdit v česku
nebo zda za úplatu přimhouří oko nad přeraženým číslem.
Škodovka rozhýbala celý
průmysl, přitáhla jiné firmy z automobilového
průmyslu.
Trh reaguje přiměřeně.
Pracovní síla schopná
pracovat ve strojírenském průmyslu je čím
dál tím víc dražší, a co víc,
začíná být nedostatková a na trhu
není!
Nikdo nemůže mít za
zlé, že každý se snaží
maximalizovat cenu za odvedenou práci. Vcelku by mě
zajímalo, zda ti lidé, kteří lidi u pásů
nazývají nenažranci a chamtivci by byli ochotni
dělat za půl své mzdy. Vždyť zvláště
v manažerských pozicích je tak vysoká
cirkulace, hnaná jen a především vidinou
vyšších příjmů.
Další zásadní
otázkou je, jak dlouho se bude ještě průmyslovým
firmám vyplácet být v této zemi a
nehledat levnější varianty v některé
dostatečně civilizované zemi.
A tady se dostáváme k
jádru problémů.
Veškeré sdělovací
prostředky před několika dny na svých titulků
přinesly hrdě zprávu že jsme nejprůmyslovější
zemí Evropy. Někomu by možná zaplesalo srdce,
že jsme ocelové srdce Evropy. Jenže.
Moderní ekonomiky jsou založeny
na třetím sektoru, tedy službách. Tato zpráva
by tedy měla působit jako studená
sprcha, a spíše než oslavné ódy by
bylo vhodné říct, stáváme se
nezaostalejší zemí Evropy. Místo abychom
se rozvíjeli směrem který má budoucnost,
promarňujeme šanci a tlačíme se směrem,
který budeme muset chtě nechtě, dříve
nebo později muset opustit.
Právě neochota škodováků
dělat jako levné námezdní síly v
několika směnách by toho měla být
signálem. A když se podíváme na nabídku
trhu práce, je vidět, že škodovácký
management neměl velkou pozici na vyjednávání.
Prostě musel ustoupit, z jednoduchého důvodu,
protože ty časy, kdy před škodovkou stávaly
tisíce lidí jsou dávno pryč.
Kvalitní lidé se stali
nejdůležitějšími aktivy firem na kterých
stojí a padá celá jejich existence. Stroje,
zařízení a výbava strojírenských
podniků se stává zlomkem toho, co stojí
kvalitní pracovní síla, její výchova
a udržení její kvalifikace. přitom tato si to
uvědomuje a logicky tlačí na své mzdy.
Průmyslníci se tak dostávají mezi dva
mlýnské kameny. Mleti trhem, který tlačí
na kvalitu a cenu produktů a drceni zaměstnanci, kteří
usilují o to samé co oni sami.
Jedni chtějí
dosáhnout maximalizaci zisků z investovaného
kapitálu a druzí ze své pracovní síly.
Naši politici by si měli
vzít tento stav jako výzvu. Jako výzvu k tomu,
aby změnili naši ekonomiku a přistoupili k reformám.
Jaký význam má
lákat investory, platit jim statisíce za zaměstnaného
člověka a miliardy za nový závod, když
na pozice které potřebují, nedokáží
získat na českém pracovním trhu
zaměstnance? Buď proto, že po patřičných
kvalifikacích je vysoký zájem anebo prostě
proto, že za nabídnutou cenu se nevyplatí
pracovat.
Logicky se naskýtá
otázka, proč místo vyhozených miliard,
které neřeší českou nezaměstnanost,
ale spíše peníze daňových poplatníků
slouží k řešení zaměstnanosti v
okolních státech, tyto nevyužít k rozvoji
již existujícího průmyslu.
Není až takový
problém, aby lidé, kteří kdesi u pásů
dělají na směny za 15tisíc hrubého
najednou měli příjem 16tisíc čistého,
bez toho, aby to podniky stálo jedinou korunu navíc.
Vždyť stačilo by jen
snížit výběr na sociální
pojistné, nebo stanovit hranici od jaké výše
příjmu by se začalo platit, snížilo by
to tlak na mzdy, nechalo chvíli vydechnout průmyslovým
podnikům v těžce konkurenčním prostředí a zvýšilo motivaci k práci i u nezaměstnaných.
Problém je, že k reformám
chybí politická ochota. ČSSD spíše
sází na neustálý příliv
investorů, kteří jsou zde nakonec vyhladovělí
po pracovní síle a jako tisíce vampírů
nelítostně sají náš rozpočet v
rámci různých pobídek.
ODS je kapitola sama o sobě. Čas
od času můžeme slyšet odvážná
slova i zajímavé nápady. Jejímu
předsedovi se nedá upřít ani odvaha. Bez
váhání zdemoluje novinářům auto
a dokáže zdatně používat nonverbální
komunikaci a při výslechu odolávat stejně
zdatně jako čtrnáctiletý fracek na koberečku
u ředitele školy a obhajovat tvrdošíjně svou
verzi o tom, že mu chtěl ukázat, že je jednička.
Co mu bohužel schází,
je jakákoliv vize. Až na vizi jedinou. vydržet co
nejdéle, pokud možno do příštích
voleb.