Reklama
 
Blog | Miroslav Bartek

Socializmus podle ministra Nečase

Česká ekonomika se v posledních měsících potýká s nedostatkem kvalifikovaných pracovních sil. Je to fakt, o kterém ví nejenom personalisté s managementem firem, ale je to jeden z nejznámějších statistických údajů, o kterém ví snad všichni.

Prostě řečeno, nejsou lidi. A pohledem na strukturu českého školství ani nebudou.

V několika posledních letech se objevilo mnoho myšlenkových proudů, jak tento jev zvládnout, od snad nejbizardnějších návrhů, které se ozvaly i od poslanců kteří mají liberální rétoriku, regulovat množství gymnázií a tak přinutit děti, aby se „rozhodly“ pro nějakou dělnickou profesi až po poslední, právě Nečasův návrh na skoro automatické přidělování pracovních víz, podle potřeb zaměstnavatelů.

Já sám osobně proti otevřenému trhu pracovních sil nic nemám. Sám jsem strávil několik let v zahraničí, jak občas říkám v nedobrovolné emigraci a díky tomu dokázal přežít nehorší léta různých (národně)socialistických pokusů, regulací první poloviny 90tých let a jejich následků s lidskou důstojností.

Reklama

Jenže, v tomto případě mám dojem, že ministerstvo řeší problém, který vlastně žádným problémem není a jestli je, tak se na něm podepsalo samo podporou nesmyslných projektů na kterých se podílelo, podílí, nebo pod který připojilo svůj podpis.

Ať už se jedná o lákání „strategických“ investorů, kteří do naší země přichází jen z důvodů uměle podhodnocené pracovní síly(mizerná mobilita pracovních sil, daná diskriminacemi na trhu nájemním bydlením, se podepisuje hlavně na nedostatku dělnických profesí, ať už kvalifikovaných nebo ne) , díky různým daňovým úlevám a dalším typům přímých pomocí, tak i díky tomu, že čeští politici připomínají často jejich kolegy ze zemí třetího světa a dovolí jim to, co by jim nikde v jiné evropské zemi nedovolili, která tvoří příjemnou kombinaci s tím, že již jsou na unijním trhu v zemi se stabilní bezpečnostní situací, si naši zem zvolí raději než nějakou Africkou zemi, kde každou chvíli zuří nějaká občanská válka.

Zároveň i naši politici dokáží vyvinout úsilí afrických despotických vládců, pokud se někdo odváží postavit jejich velikášským plánům, poštvat proti nim veřejné mínění a kdyby naše policie byla o něco méně nezávislejší, snad by dokázali i bez lítosti zmasakrovat ty, co odmítají dát své majetky v plen těmto zájmům.

Výše popisované je ale jev dlouhodobý a připsat jednostranně vinu současné koalici by bylo nespravedlivé.

Co ale zaráží, tak je netržní jednání lidí, kteří vždy měli liberální rétoriku. Nebyla to snad ODS, která roky masírovala lid této země prohlášeními typu, že pokud někdo chce větší příjmy měl by se učit novým věcem a tímto způsobem tak dosáhnout zlepšení své finanční situace?

A co jiného dělá kvalifikovaná pracovní síla v dělnické profesi? V technologickém věku, kdy technologie, postupy, zařízení, které byly špičkové před pěti lety jsou již dnes zastaralé? Co musí dělat aby udržel svou kvalifikaci? A následné ohodnocení?

Ostatně, můžu celou věc objasnit sám na sobě.

Když jsem se v roce 2005 vrátil ze své nedobrovolné emigrace, ani moc jsem nepřemýšlel co budu dělat. Měl jsem praxi na CNC strojích, práce dostatečně kvalifikovaná, poptávaná. Pokud někdo neví co takováto práce obnáší, tedy jedná se o práci na strojních zařízeních, která jsou řízena počítači, člověk který stroje obsluhuje by měl zvládnout nejen práci s technickou dokumentací, seřídit stroj ale často třeba ho naprogramovat nebo upravit chybu v programu a hlavně být taky dostatečně manuálně zručný.

Při otevření prvních inzertních novin, kde jsem viděl jednotlivé nabídky firem, např.jeden z největších ostravských zaměstnavatelů nabízel „špičkové“ ohodnocení 8tisíc hrubého, mě přešla chuť znovu obléct montérky a do měsíce jsem měl práci s dvojnásobkem, bez rizika jiné špíny na rukou než inkoustu.

Shodou okolností jsem před nedávnem mluvil s jedním z managerů zmiňované ostravské společnosti a potvrdil mi, že to co popisuji byla pravda v roce 2005 a že dnes už to pravdou dávno není. Že dnes musí dát nástupní plat i 13tisíc hrubého. A že tolik musí dávat i absolventům(vysokých škol). A dokonce, nezapomněl se pochlubit, dokáže za ty peníze sehnat i strojní inženýry.

Problém tedy není v tom, že by nebyli lidi, jak nám tvrdí ministr Nečas ale v tom, že za daných podmínek ji lidé nejsou ochotni vykonávat.

Je to i zcela přirozený vývoj. Vždyť zde existuje i naprosto logický a přirozený tlak, který tvoří tržní rovnováhu. Tedy zákonitě majitelé firem, akcionáři, mají kapitál a jejich snahou je maximálně tento kapitál zhodnotit. Na druhé straně stojí zaměstnanci, kteří jediné co mají, je jejich pracovní síla a logicky jim jde o to, aby na trhu práce uplatnili svou pracovní sílu za co nejlepších podmínek. A aby se setkala nabídka s poptávkou musí být vůle na obou stranách. Tedy logicky se setkají v momentě, kdy zaměstnavatel nabude přesvědčení, že danou kvalifikaci pořídil pro sebe za nejvýhodnější cenu, při požadované kvalitě a zároveň potencionální zaměstnanec nabude přesvědčení že získal pracovní uplatnění za pro něj nejlepších pracovních(finančních)podmínek.

Jak je vidět, podle této teorie na našem trhu pracovních sil neexistuje žádný nedostatek pracovních sil. Ještě více mě v této myšlence utvrzuje má soukromá mini anketa, kterou jsem si udělal mezi svými známými, kteří zastávají různé managerské posty v několika strojírenských firmách a mají přímý vliv na ohodnocení svých podřízených.

Jednoduchá otázka zněla. Co by se stalo, kdyby lidé v dělnických profesích dostali razantně přidáno?

Odpověď zněla zhruba shodně. Nestalo by se nic, i kdyby dostali třeba dvojnásobek. Firmy by to bez problémů unesly. Na druhou stranu, i když je chronický nedostatek zaměstnanců, vždy ještě zaměstnance seženou a tak není důvod přistoupit k takovému razantnímu kroku.

Pokud by přesto někdo neměl důvěru k mé soukromé anketě, doporučuji zajímavý článek, který mé vývody potvrzuje a mluví nekompromisní řečí čísel a statistických údajů.

Myslím že by byla zajímavá statistika, která by sledovala, kolik lidí dělá to na co má vzdělání a co je vedlo k tomu, aby změnili obor.



Z tohoto pohledu se jeví Nečasovy snahy o zásah do vývoje ekonomiky jako negativní a protitržní. V momentě, kdy by si mohly finančně polepšit ty nejširší vrstvy obyvatelstva, které ze svých krvavých daní podporovaly často nesmyslné projekty zaštítěné CzechInvestem, schválené MPSV , právě ODS prostřednictvím Nečasova ministerstva chystá tvrdý protitržní zásah jehož úkolem je zastavení mzdového růstu, za pomoci umělého zvýšení nabídky na pracovním trhu.

Ostatně, kdo má dobrou paměť, tak není nikterak překvapen řešeními, které nabízí tato politická strana. Počínaje podporou zákonům, které omezily mobilitu pracovních sil až po přímou regulaci mezd, kterou se pokusili odstranit následky národně sociální politiky pseudoekonomů vládnoucích v první polovině devadesátých let.

A jak z toho ven? Pokud se podíváme na novodobé dějiny této země, právě nekvalifikované zásahy našich politiků do chodu ekonomiky vedly k největším problémům.

Na druhou stranu, pokud si vzpomeneme na rok bezvládí po posledních volbách, kdy politici nebyli schopni sestavit vládu, na ničem se dohodnout a přechodně ztratili skoro všechny možnosti jak zasáhnout do ekonomiky, nastartoval ekonomický boom, který setrvačností tlačí ekonomiku až do dnešních dní.

Logicky se naskýtá otázka. Je lepší nechat manipulovat ekonomikou často neschopné a nekvalifikované politiky, kteří jsou většinou poháněni podivnými ekonomickými zájmy, které napříč politickým parlamentním spektrem mají společné jen jedno, že vede směrem odlišným, než ten, který vede ku prospěchu společnosti, nebo nechat působit neviditelnou ruku trhu?

Pokud bych použil populistickou rétoriku našich politiků, otázka by patrně zněla takto. Chcete mít vyšší mzdy díky působení neviditelné ruky trhu, nebo chcete, aby díky regulacím, které prosazuje ministr Nečas se vaše finanční situace zhoršila?

A ještě jedna otázka mě napadá. Potřebujeme vůbec Ministerstvo práce a sociálních věcí, které již roky působí jako destabilizátor trhu pracovních sil, je zodpovědné za vysokou nezaměstnanost v některých regionech a při pohledu na strukturu státního rozpočtu je jakousi černou rozpočtovou dírou naší země?