Reklama
 
Blog | Miroslav Bartek

Miliardy pro Stehlíkovou aneb vyhoďme je z kola ven

V posledních měsících paní ministryně pro oblast lidských práv a národnostních menšin vyvíjela usilovnou činnost, podařilo se jí získat miliardy na řešení těch nejpalčivějších sociálních problémů. Přesvědčila nejen česká města a ministerstva, taky se jí podařilo získat peníze na sociální projekty přímo z unijních fondů.

Na první pohled činnost bohulibá, sociální myšlení je zpravidla společností vysoce ceněno ale objevily se i pochyby.

Především představitelé měst, okolo kterých v posledních letech ghetta vyrostla, nevěří v účinnost a reálnost projektů, které paní Stehlíková připravila a o smysluplnosti její agentury na potírání ghett silně pochybují.

Podle některých teorií a já sám se k nim přikláním, se předpokládá, že za armádu sociálně slabých, za to že v okolí měst vyrůstají ghetta jako houby po dešti má největší mírou zásluhu Ministerstvo práce a sociálních věcí.

Reklama

Záměrně roky mlží a lže, falšuje statistiky, obhajuje protiústavní zákony a omezuje ty nejzákladnější práva v této zemi.

Jako prémie jsou inkasované miliardy právě na sociální oblast, ať už z našeho rozpočtu, nebo nově i z evropských fondů, které přerozděluje různým zájmovým skupinám, které tyjí z lidského neštěstí, za které je toto ministerstvo přímo zodpovědné.

Protože tyto miliardy půjdou na konkrétní problém, bude zajímavé podívat se na to, proč v Českých podmínkách ghetta vůbec vyrůstají a zda má smysl financovat projekty, které řeší důsledky bez toho, aby měly byť sebemenší ambici se alespoň dotknout jejich příčin.

Pokud by kdokoliv nezávislý, kdo vyrůstal ve svobodném světě, pozoroval pohyb sociálně slabých po českém teritoriu, kdy jsou za různých okolností deportování z měst do jiných částí země(a to nemluvím o Čunkovi, takových případů jsou desítky, možná stovky), logicky by se zeptal:“Jak může být jen tak člověk stěhován z místa na místo? Vždyť se druhý den může vrátit! To nějaký soudce vydal příkaz, že nemůže opustit obec?“

Těch otázek v tomto duchu by mohlo být spousta a jejich způsob položení je dán aspektem jistého právního podvědomí, které se nám nedostává a proto se bez sebemenšího zaváhání většina z nás nechá zbavit našich nejzákladnějších lidských práv s odkazem na jakési vyšší hodnoty, které se po jakémsi prozření ukážou jen jako jakýsi pochybný zájem nějaké vlivné skupiny, jejíž členové, jak bývá dobrým zvykem v této zemi, se nakonec zmasakrují mezi sebou.

Česká ghetta vznikají a vznikala na úplně jiných základech než podobné lokality na západ od našich hranic, přesto se naši politici často dovolávají pomoci s ohledem na problémy západoevropské.

Zatímco na západ od našich hranic se stěhovaly nízko příjmové skupiny dobrovolně do lokalit, kde náklady na bydlení byly nižší, v českých podmínkách tyto lokality vyrůstaly a vyrůstají za asistence úředníků, kteří jediným škrtnutím pera rozhodují o tom, kdo bude vyloučen ze společnosti a kdo bude ctihodným občanem.

Vždyť lidé z ghett často platí naprosto stejné částky za nájemné jako jejich šťastnější spoluobčané, kteří žijí v zrekonstruovaných domech a přestože je pravidelně vybydlují, tak se vždy najdou peníze na opravy domů, které tito ctihodní občané vybydlí. Nebo rovnou do nich nastěhují ty méně šťastnější, aby je dovybydlili a ty s lepšími konekcemi přestěhují do luxusně zrekonstruovaných bytů.

Ti bez konekcí neměli nikdy nejmenší možnost výběru. Na narušeném trhu s bydlením(především regulace nájemného) nebylo možné(a není) najít nájem za stejných finančních podmínek a tak jako bezprávní občané v nějakém totalitním režimu jsou stěhováni z místa na místo.

Aby to nebylo málo, tak jsou MPSV drženi v šachu a není jim dovoleno odejít jinam, kde by nebyli odkázáni na nuznou sociální podporu, kde by nemuseli riskovat život rozebíráním ocelových konstrukcí a kde by se měli šanci uživit jako normální občané.

A jako jistý zdroj příjmu pro mafii, která obklopuje toto ministerstvo, jsou drženi v místě, kde mají úředně povolený pobyt, aby na ně bylo možno čerpat miliardy v pochybných projektech, aby ve vhodné chvíli zajistili místním politikům voličskou přízeň, nebo aby posloužili jako element, který sníží cenu nějaké lukrativní nemovitosti v centru města.

V tento moment se patrně většina zastaví a řekne si, kdo chce práci, ten si ji najde. Vždyť hlad je i po nekvalifikovaných pracovních silách.

Samozřejmě, bylo by to řešení ve standardní demokracii, kdekoliv, v jakékoliv jiné evropské zemi, bez rozdílu mezi starými nebo novými členskými zeměmi.

Ale ne v Česku. Vedle veřejné podpory, kterou poskytuje tato země některým lidem, kteří se dobrovolně nechají připravit o svá nejzákladnější lidská práva, jak jsem to popisoval ve svém předchozím článku, jsou zde sankce, pro ty, kteří se odmítnou podřídit.

A které je to nejzákladnější základní právo, které je už roky potlačováno v této zemi?

Je to právo svobody pohybu.

Každý má právo se svobodně usadit v jakékoliv části země jíž je občanem a nesmí být kvůli tomu jakkoliv perzekvován.

Co se tedy stane s občanem, který má tu smůlu že bydlí v nějaké vyloučené oblasti, na špatné adrese, nebo prostě v místě s vysokou nezaměstnaností, když se rozhodne vyrazit za prací?

V první řadě si musíme uvědomit, že člověk, který je delší dobu bez práce, nemá žádné rezervy. Ostatně, i lidé s pravidelným příjmem, díky šílenému daňovému systému v této zemi nejsou často schopni tvořit žádné rezervy.

Protože je odkázaný zcela na sociální systém, zajde na Úřad práce, kde se musí pravidelně hlásit a nadšeně začne vykládat úřednici, jak slyšel, že v městě vzdáleném dvě stě kilometrů určitě potřebují jeho profesi a že hodlá, coby aktivní uchazeč, za ní vyrazit. Že už má kufry zabalené, jeho příbuzní se na něj složili, aby měl do začátku na nejnutnější živobytí než si najde práci, aby měl na nejnuznější ubytovnu a přežil do první výplaty.

Jak se měnili úředníci v průběhu staletí

Zatímco před stovkami let brázdili chudobné vesnice psychopatičtí výběrčí daní, kteří rabovali to poslední co v nich zbylo, znásilňovali ženy a muže, vraždili děti, dnes mají nad našimi osudy často moc lidé neméně rozdílných morálních hodnot, jen se staletími se kultivovali, mají drahé obleky a člověka už nezlikvidují zručným rozseknutím meče, ale elegantním a mnohdy ležérním škrtnutím pera

Znuzená úřednice jen vzhlédne od lejster a prohodí, no tak příští týden se mi tu zase hlaste. Marně se bude snažit sociálně nepřizpůsobivý argumentovat, že nemá dostatek financí, aby cestoval každý týden sem a tam jen aby uspokojil jakéhosi úředního šimla. Vždyť Úřady práce jsou v každém městě, tak proč by se nemohl hlásit tam, kde se obvykle zdržuje? Existuje jakýkoliv logický důvod pro takovéto omezení svobodného pohybu osob(samozřejmě až na onen paragraf v zákoně o zaměstnanosti)? A pokud ho kdokoliv dokáže zdůvodnit, nechť teda vysvětlí proč se nevztahuje na jiné občany Evropské unie, neobčany Česka, kterým stačí jen čestné prohlášení, že se v působnosti daného Úřadu práce pravidelně zdržují. Ostatně, všude v civilizovaném světě je právě toto definice trvalého pobytu a je vázán jen a pouze na čestné prohlášení.

Vraťme se ale k našemu sociálně nepřizpůsobivému. Pokud se v tento moment rozhodne vzepřít se absolutně nelogickým zákonům, které porušují jeho nejzákladnější lidská práva, rozhodne se vyrazit za prací, hned při další audienci na Úřadě práce, na kterou se nedostaví, bude vyškrtnut z registru nezaměstnaných a nejenže nedostane žádné peníze, ale navíc mu vznikne povinnost platit si zdravotní pojistné. Žádná tragédie pokud se mu podaří rychle uchytit. Sice nepříjemná věc, že na něj zdravotní pojišťovna za pár let pošle exekutora a tisícovka se mu zvýší o penále, poplatky za právníky a exekuci. Pokud se ale stane, že z jakéhokoliv důvodu se neuchytne, může onemocnět, zbláznit se, nebo prostě může mít trošku té lidské smůly, toto období se prodlouží třeba na půl roku nebude mít z tohoto koloběhu možnost nikdy vybřednout. VZP, psychopatičtí úředníci kteří ani přes prosby nepovolí splátky, exekutoři a nemožnost řešit situaci jinak, než zůstat na okraji společnosti, na celý zbytek života vyloučen z jejich řad jen proto, že měl svůj sen, že nechtěl žít na sociálních dávkách, že to riskl, a že propadl sociálním sítem…….

V tomto momentě už žádné miliardy nepomůžou!

Tato země nepotřebuje miliardy pro sociálně slabé. Tento problém není finančního rázu ale legislativního a rovného přístupu k šancím a zdrojům této společnosti. Jsme v 21 století a měli bychom najít odvahu podívat se problému zpříma do tváře.

A jakým směrem by jsme se měli vydat?

Tím prvním krokem je důsledná deregulace nájmů. Regulace nájmů jako taková je namířena především proti sociálně nejslabším a slouží jako účinný nástroj pro omezení těch nejzákladnějších práv a svobod na kterých je postavena naše civilizace, tedy svoboda pohybu

Trvalý pobyt by měl být chápán v duchu evropských tradic jako administrativní záležitost a mělo by stačit jen čestné prohlášení o tom že dotyčný se v místě zdržuje, nebo naopak čestné prohlášení majitele nemovitosti, že se tam dotyčný již nezdržuje

Občanský zákoník v oblasti bydlení by se měl dostat na úroveň standardních demokracií. V podobě, kdy majitelé domů nemohou volně disponovat se svým majetkem na tuto situaci doplácejí především sociálně slabí, kteří nejsou schopni ze svých zdrojů pořídit si vlastní bydlení a jsou odkázáni na nájmy.

Osobně jsem přesvědčen, že právě zákony a vyhlášky omezující nájemní bydlení, byly vytvořeny jako ekonomický nástroj, který měl omezit pohyb pracovních sil na území země a přinést obrovské zisky určité skupině osob.

Paní ministryně Stehlíková ve svém dopisu, kterým reagovala na mé podněty obhajovala svou tezi nalévání peněz do této pochybné akce taky zlepšením přístupu ke vzdělání.

I v tomto bodě jsme zase u legislativních překážek. Rekvalifikace v českém pojetí připomíná více mafiánskou akci, než nějaké smysluplné řešení nezaměstnanosti a již několikrát jsme za jejich podobu byli kritizování i Evropskou Komisí. Když pominu, že pro Úřady práce je důvodem vyřadit uchazeče o zaměstnání jen to, že se rozhodl prohloubit si kvalifikaci a začal studovat, i přístup k rekvalifikacím je omezen zcela nelogicky jen na nezaměstnané a často je to podmíněno tím, že za dotyčného se zaručí nějaká firma, že ho po ukončení rekvalifikace zaměstná.

V jiných zemích je naprostý standard, že dotyčný se může zúčastnit rekvalifikací ne až je nezaměstnaný, ale v momentu, kdy předpokládá, že někdy v budoucnu z jakéhokoliv důvodu změní práci.

Ostatně, i mi se podařilo tímto způsobem úspěšně rekvalifikovat. Samozřejmě že ne v Česku.

Když shrnu své předchozí řádky, logicky z nich vyplývá, že způsob, jak zlepšit situaci sociálně vyloučených skupin v Česku, je rozpustit MPSV, jako úřad zodpovědný za tuto situaci a zrušit Úřady práce, které působí jako destabilizující faktor na českém trhu práce.

Jejich práci by daleko efektivněji, za méně peněz a s daleko lepšími výsledky, dokázaly převzít neziskové organizace.

Dotace, tak je formovaná, bude naprosto kontraproduktivní a nakonec se obrátí proti těm, kterým je určená.

A podivné existence, které profitují z podivných aktivit daného Ministerstva(které ať se nám to líbí nebo ne má obroský vliv na ministryni bez portfeje paní Stehlíkovou) budou ještě více motivovány, aby vytvářely další a další lidské trosky bez jakékoliv naděje