Reklama
 
Blog | Miroslav Bartek

Géniové na hradě

Ač by se tak mohlo zdát, tento článek není o Václavu Klausovi a nesnaží se ani hodnotit kdo by byl lepším prezidentem. Protože jakkoliv dopadla volba prezidenta, ať se diskuze vedou o tom, kdo byl posílen, kdo byl vítězem a kdo poraženým, nepovšimnut a v pozadí zůstal tým, který se nejvíce zasadil o prezidentský úspěch Václav Klause. Udělejme si malý exkurz do historie.

Při první prezidentské volbě měl tento muž jen velmi malou naději na úspěch, hlasy měl jisté jen od své mateřské ODS, ve které stejně jako u komunistů, panuje tuhá stranická kázeň a disciplína, která je postavena nad zájmy voličů, jejich svědomí, i zájmy této země.

Byl to outsider, který veřejnost přesvědčoval nedůvěryhodným, „já chtěl vše jinak, za vše můžou oni(koaliční partneři)“, který měl neobjasněný korupční skandál na krku, který do dnes pořádně nevysvětlil, veřejnost jím opovrhovala pro jeho narcisizmus , aroganci i neochotu naslouchat jiným.

Reklama

Před jeho první volbou se mluvilo o tunelech, které zapřičinilo jeho příslovečné zhasínání a o ekonomických zločinech, o kterých jeho přívrženci mluvili jako o chybách, které nikdo nemohl předvídat, protože s tak velkou ekonomickou transformací neměl nikdo zkušenosti.

Po pěti letech jeho působení na hradě je najednou jedním z nejdůvěryhodnějších politiků, převážná část společnosti je s ním spokojena a myslí si, že zastával svůj úřad příkladně.
A to co se kdysi jeho přívrženci pokoušeli omlouvat jako chyby, dnes sám označuje za úspěch.
Je milován většinou populace, jedním z nejdůvěryhodnějších politiků kteří zastávají svůj úřad tak, že už ho snad ani lépe zastávat nemůže.

A to přesto, že většina populace této země čas od času parafrázuje jeho výroky při různých klimatických výkyvech, že globální oteplování neexistuje a přesto že si dnes děti hrají na dvorku na zlé ekoteroristy a ještě zlejšího Klause.
Jsem hluboce přesvědčen že úspěch tohoto muže není jeho osobním úspěchem, ale především úspěchem jeho týmu, kterému se podařilo otupit jeho projevy arogance a i určité omezenosti, kterou za ní patrně skrývá.
Jedná se o neobyčejný kousek marketingových géniů, kteří dokázali přesvědčit veřejnost o jejich zboží(Klausovi) a jejichž kousek by měl být zapsán a vyučován v hodinách marketingu.


Jedná se o tři hradní stratégy a jejich jednání i publikace dávají znát, kam se patrně bude Česko ubírat v následujících deseti letech.

První je Jiří Weigl, kancléř prezidenta republiky, který Klase věrně následoval ještě v komunistických dobách.

Druhý Ladislav Jakl, který ma na starost odbor politický. Letitý Klausův průvodce, který je již dlouhá léta jeho poradcem.

Třetím je Petr Hájek, vedoucí tiskového odboru, byl povolán krátce po prvním jmenování Klause prezidentem. Jeho hlavním úkolem bylo vylepšit u veřejnosti jeho image, notně pošramocené jeho předchozím politickým působením, kdy drtivá většina populace si přála aby zmizel v politickém propadlišti dějin.

Stačí pohledat na internetu, projít si jejich minulostí, jejich profesními zájmy, aby bylo možné pochopit a analyzovat jejich úlohy.
Patrně člověk, který všechno vymyslel je Jakl. Klausův dlouhodobý poradce a snad největší znalec jeho slabin i silných stránek.

Klaus byl vždy převážně milován něžnější polovinou naší populace, díky elegantnímu vystupování, dobré vizáži a image občasného sportovce.

Na druhou stranu, kdykoliv se objevil v televizi, nebo promluvil, odrazoval většinu populace, i tu něžnější část, pokud ho teda byli ochotni poslouchat.

Buď se pokusil zastřít své myšlenky výrazy, na které obyčejný člověk zíral jako středověký vazal na pokusy alchymistů, nebo rovnou působil svými argumenty poněkud stupidně, své neznalosti zkoušel zakrývat tím, že chodil do diskuzí tam, kde se rozhodli akceptovat témata, o kterých chtěl diskutovat on a pokud náhodou moderátor od daných témat vybočil začal vyhrožovat, že odejde a v diskuzi pokračovat nebude.

A právě tento bod se stal bojovým polem pro Petra Hájka. Člověk kovaný v práci v tisku, který sám prožil několik životních proher a vždy z nich dokázal vytěžit kapitál do budoucnosti.

Protože věděl, že Klausova silná stránka je právě jeho vizáž a image rekreačního sportovce vsadil na tuto část jeho osobnosti a omezil jeho veřejné výstupy a veškeré jeho komentáře byly profiltrovány a přepsány do, pro veřejnost, akceptovatelné podoby.
No zkuste se zamyslet sami. Kolikrát jste viděli či slyšeli vystoupit Klause v posledních pěti letech?

Připomenu třeba výstup v OSN, který pro jeho naprostou podprůměrnost byl ignorován veškerým tiskem až samozřejmě na ten český a patrně díky tomu, že Klaus toto vzal jako životní příležitost, která se již nikdy nebude opakovat a nenaslouchal radám svých rádců a dobrovolně si nasadil šaškovskou korunu.

Druhý jeho „výrazný projev“ byl novoroční projev v lednu 2007, kdy se pokusil zopakovat sladké nacionální triumfy devadesátých let, kdy vedl tuto zem v duchu svého sociálně nacionálního myšlení a zopakovat své tažení proti cizákům i právní společnosti. Jeho projev, kdy budoucímu ministrovi zahraničí vytkl to, že zde nežil v dobách komunismu a že příliš dlouho žil ve svobodném světě, než aby mohl pochopit naši úžasnou společnost, byl společností, která si již zvykla na to, že jejich potomci jezdí studovat na zahraniční školy, popřípadě otcové rodin vydělat si na střechu nad hlavou do zahraničí, přinejmenším s rozpaky, ne-li přímo s nevolí.
Dá se jen předpokládat, že natruc Hájkovi a Jaklovi, někde v nestřežené chvíli, třeba na toaletě, naškrábal svůj projev, o kterém si myslel, že osloví jeho věrné poddané a před kamerami jej prachsprostě zaměnil.

Možná z toho důvodu tento rok byl jeho projev tak nicneříkající a nudný.

Neméně zajímavou úlohu hraje i Jiří Weigl, který na hradě zastává funkci kancléře prezidenta republiky.
Jak jsem napsal již na začátku, je to jeho dlouhodobý spolupracovník z CUPu(Centrum pro ekonomiku a politiku). Pokud se začtete je do jeho prací, bude vám hned jasné, že tento člověk stojí za současným překrucováním historie a faktů, která se stává oficiální politikou ODS. Kdy to, co do nedávna bylo voliči ODS chápáno jako chyby, dnes se stalo úspěchem.

A to, že tato skvělá cesta, tedy cesta bank kontrolovaných státem(potažmo politiky), polostátních, zpolitizovaných firem, nevyšla(toto období mi často připomíná období 1945-48), tak za to může nepřátelské spiknutí, které se vytvořilo okolo V.Havla a centrální banky.

Na stránkách CEPu, najdete Weiglovy teorie, kde se dočtete, že banky nebylo nutné privatizovat, a že v ČKA, kde byly shromážděny špatné úvěry, byly slepice, která mohla snášet zlaté vejce(neodpustím si připomínku-záleží samozřejmě komu).

Jenom mi běhá mráz po zádech co by se stalo, kdyby tenkrát v Centrální bance seděli Klausovi muži a ti by stav bankovnictví, který dnes bývá nazýván jako bankovní socializmus, chápali jinak a špatné úvěry by označili jako slepice připravená snášet zlatá vejce.
Patrně bychom nezažili krachy bank ale otřesy daleko dramatičtější než zažili v Argentině.

Na celé věci je pikantní, že o této teorii by se dalo diskutovat, pokud by ji zastávali politici jako Paroubek, nebo Filip, je to prostě typický pohled levicového politika, ale co je liberálního na tom, že stát by měl pečovat o jakési zlaté slepice vybraným finančním institucím?

Pro mě osobně je problém to, že Klaus v průběhu svého dalšího prezidentského působení vymění centrální bankéře za lidi, kteří sdílejí jeho levicové, často až anarchistické myšlenky a poté co skončí svůj prezidentský mandát, objeví se znovu v čele ODS a patrně zanedlouho se stane i premiérem a tentokrát mu již nebude nic stát v cestě, aby dal poslední ránu ekonomice této země.
Ale vraťme se k naší trojici Hájek, Jakl, Wiegl. Pokud by někdo před pěti lety řekl, že dokáží udělat z Klause jednoho z nejdůvěryhodnějších a nejoblíbenějších politiků země, patrně by se jim všichni vysmáli.

Jejich práce je jedním z marketingových divů dneška a každý by měl před nimi smeknout, před tím, jak dokázali posunout hranice možností marketingu, který se stal regulérnim vědním oborem.

Pamatuji jak jsem před léty potkal člověka, který dokázal prodejem podivných, od prvního pohledu neužitečných věcí, vydělat slušné jmění a při jedné debatě se mě pokusil zasvětit do své marketingové filozofie.

Řekl doslova: „Poslouchej Miro, já mám tady nějaký shit(myslel tím své zboží), ten není můj“, výmluvně se usmál a přitom zakoulel očima, „ten je těch lidí venku a ti mají mé peníze, jen ještě o tom nevědí, já si je jen musím vzít, dát jim ten shit a udělat je na chvíli šťastnými.

Dá se jen předpokládat, při schopnosti těchto tří marketingových stratégů, kteří navíc v kombinaci, ve které se sešli, dokázali vytvořit dokonalý marketingový nástroj, že by nebyli úspěšní jen s politikem typu Klaus, který ještě před lety připomínal politickou zambii, která jen čeká na dřevěný kolík, aby její uvězněná duše mohla být osvobozena. Jsem osobně přesvědčen, že kdyby s prostředky, které mají k dispozici, dostali kohokoliv, dokázali by z něj během roku udělat jednoho z nejmilovanějších členů společnosti a to bez ohledu na jakékoliv kvality daného subjektu, ať již mentální či fyzické, i kdyby byl třeba mentálně zaostalý.