Krátce po zhroucení socialistického systému v zemi se začalo řešit, za jak dlouho dosáhneme stavu jako naši západní sousedé kteří nepoznali tu nejzločinnější ideologii, tedy komunistickou diktaturu?
Říkalo se, že bude zapotřebí několik generací, aby se změnilo myšlení, ekonomika a úřady začaly fungovat tak jak mají.
V soukromém sektoru jsme byli okamžitě vystaveni brutálnímu tlaku a změnám, kdo se nepřizpůsobil, bez lítosti byl semlet a stal se uplatnitelným za nových podmínek.
Horší už to bylo se státní správou, která za vlády Václava Klause začala neuvěřitelně bobtnat a nesmyslné regulace v rozvíjející se ekonomice stěžovaly život kde se dalo.
A největší otázky vzbuzovala česká justice.
Před rokem 1989 se do jejich služeb mohli hlásit jen systémem prověření lidé.
Při přijetí na školy nerozhodovaly ani tak studijní předpoklady, ale ochota zaprodat se za lepší skývu chleba tomu nejzločinnějšímu systému co kdy tato planeta viděla a zapomenout na jakoukoliv morálku, či hodnoty ke kterým se hlásí naše civilizace.
Jak ukazuje aktuální situace, byli jsem naivní.
Stejně naivní, jako kdyby jste chytli bankovního lupiče, řekli mu dobře, nějak bylo, teď tě uděláme hlídačem v bance, dělej svou práci podle svého nejlepšího vědomí, jak nejlíp umíš, dáme ti všechny klíče od bran i trezoru a ještě ti pošlem nejlepší lidi abys je vychoval.
Jaká je šance že nevybere trezor?
Co se stalo po roce 89 s českým právem a justicí?
S lidmi, kteří v temných kobkách nutili své spoluobčany k doznáním, soudili je v zinscenovaných procesech, pronásledovali celé rodiny a v justičním pilíři byli oním monumentem, bez kterého by ona stavba nemohla fungovat ani minutu?
Co se těmito lidmi stalo?
S těmi co ztělesňovali systém v roli prokurátoru, soudců, různých snbáku s právním vzděláním?
Tuto otázku jsem položil, když jsem minulý rok byl na výstavě kterou pořádalo Post Bellum v Náměšti v rámci Folkových prázdnin.
Jsou perfektně zdokumentovány zločiny, ale co jejich kati?
Nejznámější zločinec, prokurátor Vaš, zemřel v klidu v devadesátých letech, a na rozdíl od jeho obětí, ať již přímých, nebo těch, kterým jeho monstrprocesy zničily či zkomplikovaly život(například rodinným příslušníkům), nemohli na školu, získat dobře placenou práci, pobíral špičkový důchod jako odměnu za službu své vlasti!
Jiní jemu podobní stále dělají v justici, zasedají v soudech, jsou předsedové soudu, mají místa v Nejvyšším soudu či jakékoliv jiná lukrativní místa v české justici či státní správě.
A v nejhorším případě učí nové adepty právo!
Jak tito lidé, kteří nebyli vybráni podle svého intelektu či studijních schopností, ale jen a jen podle toho, že jsou ochotni se zaprodat klientelistickému systému, prošli pochybným rudým supermarketem, na jehož výstupu dostali papír, že mohou být prokurátory či soudci lidově demokratického zřízení, dokáží garantovat, že ti, co projdou pod jejich rukami nebudou stejní jako oni?
Dokážou být dostatečnými garanty toho, že když jim pošleme jako společnost své nejlepší syny a dcery, že z nich udělají ty, kteří dokáží rozhodovat nezávisle, s ohledem na morálku a budou pevným, nezpochybnitelným bodem, který dokáže garantovat právní stát a vymahatelnost práva?
Že práva se domůže stejně ten, co nemá žádné zdroje či kontakty jako ten co jich má přebytek?
Že budou lepší než jejich učitelé, tedy že kousek lepší skývy chleba nerozhodne, na čí stranu se váha spravedlnosti převáží?