Ty dluhy totiž musí někdo jiný zaplatit. Hezky se to „cestuje za snem“, když neúspěch hodím na hřbet druhým.
Pro mě je hlavní ctí podnikatelská odpovědnost, ne hochštaplerství (čítankový příklad: Stehlík a Poldovka) nebo hazard. S takovýma vlastnostma ať chodí do kasina, ne do podnikání. A to raději nerozebírejme podvodné byznysy, u kterých je bankrot organickou součástí „podnikatelského projektu“. I celé banky byly k takovému účelu zakládané.
Jinak plně souhlasím s tím, co napsal Absurd.
Můj podnik funguje od r.1992, tak bych se snad mohl považovat za toho úspěšného. Nikdy jsem přitom nedlužil víc, než byla hodnota likvidních záruk.
]]>Jinak (nejen) v podnikání platí: Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.
]]>Jinak sám za sebe říkám,že i zbavit se snů ,může být stupeň k úspěchu.
]]>