Reklama
 
Blog | Miroslav Bartek

Soudkyně Králová na vrcholu ledovce.

Ministr Pelikán z obavy z ohrožení důvěry v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodovaní soudů navrhl odvolání soudkyně. Městský soud jí navíc vytkl nelogické hodnocení důkazů. Otázkou ale zůstává, zda Králová je jen ojedinělý exces na poli české justice nebo představuje zlatý standrad v uplatňování práva v Česku.

Pro mě je situace velmi jednoduchá a podle mého je shodná s tím, jaký typ společnosti by měl vyžadovat občan honosící se tím, že patří k euro-atlantické kultuře.
Vojenská rozvědka byla nasazena proti civilnímu obyvatelstvu a doplacení částky vynaložené na celou akci by toto nemělo nijak ospravedlnit.
Jinak to totiž znamená, že kdokoliv, kdo má dostatek peněz si může naše zpravodajské služby koupit a použít k jakýmkoliv účelům.
Kauza poslaneckých trafik je na úrovni tunelování firem do kterých byli hlavní aktéři nasazeni.
Jak sami aktéři přiznávají, v soukromém sektoru nemají šanci, jejich jedinou nadějí bylo teplé místečko někde ve státní firmě, kde díky nejakému pochybnému handlu se jich nikdo nebude ptát na zkušenosti a schopnosti, zůstanou bez jakékoliv zodpovědnosti a pokud po nich zůstane spálená zem a z úspěšné firmy se stane krachující firma jako z Českých areolinií(taky dojely na podobnou trafiku), nikdo je nepotáhne k zodpovědnosti.

A nezdaněné kabelky?
Být podnikatelem, a poslouchat výlevy politiků o „nezdaněných kabelkách“, jak se vysmívájí těm, kteří platí poctivě daně, tak je asi okamžitě přestanu platit.
Jelikož ale jsem v závislé činnosti, nezbyde mi nic jiného než být jen naštvaný, když vidím, jak každá koruna z mých nepěžních příjmů je poctivě zdaněna a odvedena.
Právě postoj české justice k nezdaněným příjmům, plynoucích z nelegálních zdrojů, je velice podivný a když i současná legislativa by to dokázala řešit, není dostatečná vůle, schopnost a odhodlanost něco řešit.
Jedno je jisté. Al Caponeho by česká justice nedostala!A daší podstatná otázka.
Našel by se soudce který by celou kauzu dokázal pochopit a soudit?

Žijeme na rozhraní dvou světů.
Ačkoliv obyvatelstvo tíhne k té západní, česká justice spíše tíhne k té sovětské, dnes reprezentované Putinovským ruskem.
Tedy světy mezi sebevědomou justicí, která je pevným a stabilním pilířem moderní demokracie západního stylu, kde soudci, státní zátupci a veškeré její součásti, se nebojí vlastních názorů, spoluutvářet zemi a být majákem demokracie i za cenu osobních obětí a ruským pojetím demokracie, tak jako ji dobře známe z minulosti, kdy nemají vlastní názor a čekají co jim řeknou, či naznačí mocní.
Naprosto přesně to definoval v jednom svém rozhodnutí právě Městský soud v Praze, když prohlásil že není zákon, tak nebude soudit!

Není zákon, nebudeme soudit!
Zatímco v západní civilizaci, již od dob Říma, je povinností soudce rozhodnout, a pokud neexistuje zákon, má najít přirovnání, shodu s jinými zákony, toto vyargumentovat a rozhodnout.
Právě takovéto rozhodnutí ale potřebuje odvahu, sílu a odhodlání a víru v poslání, kterým bezpochyby institut soudce je.
A to je právě to, co v naší justici chybí nejvíce. Odvaha, síla a odhodlání a víra ve spravedlnost.
A také autority z oboru o které by se dalo opřít!

Proč tomu tak je?
Proč jediné co lze předvídat v rozhodování soudů je to, že neexistuje žádná předvídatelnost?

Odpověď nalezneme v minulém století

Pro odpovědi si musíme zajít do historie, až do minulého století.
S likvidací osobností ze všech oborů začali nacisté po obsazení země a co se nepovedlo jim, dokončila komunistická ideologie.
Špičkové kapacity, odborníci ze všech oborů končili na popravištích, v lágrech a pokud přežili, bylo jim zakázáno pracovat v oboru který znali.
Na jejich místa nastoupili lidé, kteří byli ochotni pracovat pro nejzločinnější systém, který kdy tato planeta nesla a pro lépe namazaný krajíc chleba utlačovat své příbuzné, známé a své bližní.
Na elitní vysoké školy, ke kterým patřilo i právo se nepřijímalo podle studijních předpokladů, ale právě podle ochoty spustit se s tímto systémem.
Studenti nebyli bystří, naučili se jakési texty kterým nerozuměli, nedokázali je pochopit natož vyložit anebo byli bystří a věděli že vlastním myšlením se nezavděčí, ale pro lepší skývu chleba musí poslouchat a být poslušni.

Stačí lusknutí prsty ke změně mentality?
Je naivní si myslet, že se tito lidé dokázali s úderem listopadu 1989 změnit!
Hlupáci zůstanou hlupkáky ať je režím jakýkoliv, jen ti co sloužili za lepší skývu chleba mocným pánům, tuto vymění za balík peněz a nějakou mafii.

Soudkyně Králová možná ani nezpozorovala že se udály nějaké společenské změny. Nepatří mezi ty nejbystřejší a kdyby se nenarodila do socialistického zřízení, možná by už dávno byla v důchodu a svůj život strávila spokojeně někde u montážní linky nebo nosila kafe nějakému mistrovi ve fabrice.
Možná jí jen kauzy splývají s nějakými love story co sleduje po večerech a má jen své čistou láskou omámené hrdiny.

Jaké jsou mentální schopnosti těch co rozhoduji?

Když bankrot tak s mafii
Podtitulek jsem si vypujčíl z dávného článku Respektu. „Kdyz bankrot tak s mafií
Doporučuji si přečíst článek a vyměnit mafii za hlupáky.
Co když jen trošku chytřejší právníci ví, kde sedí hlupáci, kteří se neorientují ve své práci, přestože si myslí že všemu rozumí, nejsou schopni pochopit předložené argumenty a tam šikovně přemístí případy?

Ostatně, troufám si tvrdit, že to, co se dělo na Západočeské univerzitě byla jen špička ledovce.
Vědělo se o tom již zhruba 10 let před tím než vypukla, jen zprávy o tom, jak to tam funguje, se šířily jen po různých konspiračních webech.
A podle mého názoru ji zlomilo vaz jen to, že se orientovala na VIP klientelu a možná v rámci nějakého mocenského souboje rozjet akci tímto směrem se někomu jevilo jako dobrý tah.

Situace na právnických fakultách
Osobně jsem přesvědčen že to podobně funguje i na jiných právnických univerzitách v Česku.
Ostatně, jakou garanci můžou dát vyučující, kteří jsou zrádci a kolaboranti a práva začali studovat jen proto, aby získali onu lépe namazanou skývu chleba?
A učni těchto učedníků zla?
Ostatní univerzity měly dostatek času se změnit. Jsou otevřené světu, ekonomická, matematická a jiná pravidla plati stejně v Praze, Brně i Londýně či Michiganu.
Naproti tomu české právnické fakulty, já jim říkám rudé supermarkety, jsou uzavřené, minimální vliv z venčí a skoro žádná diskuze neexistuje.
A právo které uplatňují, stále připomíná více to rudé než to, co bychom čekali.
Úroveň studia i potvrzuje exministr Blažek, který je jedním z vyučujících.
Doporučuji najít a přečíst si jeho výstoupení v souvislosti s prezidenskou amnestií Václava Klause, ve které sehrál důležitou úlohu a člověk si ho hned zařadí mezi tu méně bystrou skupinu.
Přesně takoví lidé vyučují generaci lidí, kteří mají být pilířem naší demokracie!
Mladí, nadějní lidé přijdou do těchto rudých supermarketů, odnaučí je komunikovat, veškeré diskuzi, naučí je poslouchat, texty zákonů přeříkávat jako básníčky bez schopnosti je vyložit.
Zatímco po absolvování gymnázií jsou schopní kvalitně diskutovat a argumentovat, po absolvování těchto supermarketů se jejich komunikační schopnosti scvrknou na „bláboláte(plácáte) nesmysly“.

Občanký zákoník
Krásným příkladem je nový Občanský zákoník.
Zatímco soukromý sektor, se je schopen(a mnohdy mu ani nic nezbývá) na změny podobného rázu připravit během nekolika týdnů, někdy i dnů, česká justice na to měla více než deset let.
Ačkoli byla otevřena veřejná diskuze, žádná snad ani neproběhla, připomínek moc nebylo a jediné čeho jsme byli svědky, že česká justice se snažila co nejvíce prodloužit platnost pilíře komunistické moci, starého občanského zákoníku.

A samozřejmě, místo jakékoliv diskuze, jen hlášky typu že je vše blbě připraveno!

Z praxe
A příběh z praxe jaká je kvalita lidí co opuštějí tyto rudé supermarkety.
Svého času jsem byl účastníkem správního řízení v Ostravě.
Úřednice která jej vedla, mě odmítla nechat nahlédnut do spisu i předkládat důkazy s odůvodněním, že jsem zde proto, že musím být odsouzen, že není možné aby byla vina na státní oraganizaci.
Takže jsem jen suše rekl kde se vzala na té pozici a co má za vzdělání.
Pochlubila se právnickým titulem a ze mě celkem automaticky vypadlo kde jej ziskala, jestli v Plzni.
Hrdě se přihlásila k Masarykove univerzitě.
Na příští sezení jsem jí přinesl výklad Ústavního soudu, v němž jasně stojí, že práva stran jsou naprosto stejná a mohou předkládat důkazy a nahlížet do spisu(s určitými omezeními).
Načež prohlásila že mi to stejně nedá a já na to že na ni podám trestní oznámení. Je to krácení mých práv daných mi Ústavou.
Slečna odběhla, jak řekla na poradu ke svému nadřízenému, a za chvíli se vrátila s vítězným úsměvem, že si to klidně podat můžu, že to není trestný čin, ale přestupek a to že státní zástupce postoupí k nim a oni si to pořeší a ututlají.
No, státní zástupce překvapil, respektive nepřekvapil. Celé to smetl ze stolu, patrně s tím, že prostě na nějaké práva nárok nemám.
Možná ještě stará škola, kdy ty, co se domáhali svých práv, připoutali k topení a bušili do nich dokud na ně nezapomněli, či nebylo po nich a do lékařské zprávy zapsali jen „sešel přirozeně věkem“.

Potrestání špatné soudkyně?
Vzhledem k tomu co jí hrozí je to spíše fraška.
Je jí 66 let. Pokud ji odvolají z postu, čeká ji tučný důchod a možná ji zavolá ještě někdo z nějaké „Kanceláře Blaník“ a řekne jí ať to nechá být, že ještě přistane malé odstupné za které si pořidí chalupu na Šumavě či v Krkonoších.
A právě tak to u nás chodí.
Zrádci a kolaboranti a všichni ti co škodili či stále škodí této zemi jsou po právu odměněni, zatímco těm, kteří bojují proti zlu, zbydou jen zbytkové tresty a nuzné důchody.
Možná proto v této zemi lidé podvědomě tíhnou k temnotě, zatímco lásce a pravdě se naučili vysmívat!

Je možná změna?
Přesto že situace tak jak jsem ji vykreslil vypadá tristně, přece jen se objevují lidé, kteří chtějí věci dělat jinak.
Pokud člověk pozoruje českou justici, musí to vidět, že i mezi mrtvolným pachem rudých zombií se sem tam objevuje svěží barva těch, co chtějí věci měnit.
Pokud se mluví o justiční či soudcovské mafii, často se jedná o seskupení hlupáků jak jsem je popsal, kteří se shlukují, pomáhají si získávat posty a vyřazují ty schopně, kteří mají ideály, vize a myšlenky.
A ti co proti nim stojí, jsou osamoceni, sami a opuštěni v boji proti tisícihlavé sani hlouposti.
Je jich méně, ale možná je čas, abychom je jako společnost dokázali podpořit.

Reklama